Petr Urbánek báseň Bílá

[žížala]

Bílá

Bílích je polí
bílích je měst
bílá je i růže co koupil jsem ti k svátku
v bílém chtěl bych k oltáři tě vést
jen Bůh ví jaká barva byla na počátku

Snad bílí je i Černý bez co v květenství provoní tvůj krok
bílá je stěna na kterou pověsím Tvůj obrázek
bledě bílá je nejistota,proč kladu si tolik otázek

V bílém ta žena kterou sem neznal uložena chce bít do rakve
bílé jsou obvazi a šátky často krví nasáklé

Bílá je i stopa v prosincovém večeru,která vede za tebou tam hladit chci tě do rána
bílé jsou klapky pod vrstvou prachu u opuštěného piána

Sněží a bílím sněhem zapadají hroby z válečných hrůz
místo bílích perel na šatách,slzy smáčí šaty vdovi byl rozmetán autobus
v něm seděla Natali a domů si vezla ze školy jedničky
však černý pasažer zabíjel ve znamení víry
matka se topí v slzách a v ruce svírá Nataliny botičky

Byli taky bílé,vždy si přála zářit jako Sněhurka
tak krásně bývala zasněná
dnes neměli přijíždět smuteční vozy
nese se rakev,pro Boha vždyť není skleněná.