12.–14. 4. Jarní živá textová dílna v Hořicích u Blanska

Zápis do tabulky účasti ve fóru


Vraní žena

Texty, které se zhudebněním nepočítají
Odpovědět
Mára P.

Vraní žena

Příspěvek od Mára P. »

Když jednou zašlo sluníčko a začaly svítit hvězdy
našel jsem vraní peříčko, uprostřed lesní cesty

Bylo ještě čerstvé, možná hodina či dvě
A já cítil velkou touhu vědět, čí to peří je

V dáli světlo vesnice, v ní domy spousty lidí
však nikdo z nich teď netuší, co mé oči vidí

V jehličí bílé střevíce, z nich rostoucí černé peří
na nebi úplněk měsíce, už nevím čemu věřím

Zahrabat se do země a nepropuknout v paniku
černá křídla však chytily mě, teď už není úniku

Vtiskla mi svůj polibek, dech jímž mě znásilnila
cítím křídla na zádech, a z vraní ženy je víla spanilá

Zobákem chci ji poranit, však zmizela z mého objetí
letí do nebe svou duši zachránit, a na mé visí její prokletí
Odpovědět

Zpět na „Básně“