Textová dílna u Slávka Janouška

Píšu si epitaf
na stěny soutěsky;
lákadlo pro blesky,
Viktorka šílená.
Píšu a noc padá,
ťukne mi na záda
a potom do hloží
potichu položí
zestárlá kolena.

Píšu si epitaf
na vlny na řece;
o medu, o mléce,
o dědcích v pověsti.
V odraze Medvěda
sen věčnost dohledá,
než klesnu, mátoha;
než posel od Boha
si cestu proklestí.

další tvoje paráda/kurva, zkus tam udělat refrén/je to melodické,zpěvné,psané skoro až mimochodem,prostě - jen tak,a přitom ta opravdovost - já tomu věřím //moje podobné téma - tralala lá - to se nedá srovnat...

Ja bych to refrenem nekazila, libi se mi to presne jak to je.
...a ted si, mila Veroniko, vyber

danielo,samozřejmě ,že refrén by neměl nic kazit ,/ale veronika, zdá se, není ničím svázaná a časem ho stejně jednou napíše /

Tohle je zrovna text, nad kterým jsem vůbec nepřemýšlela, prostě jsem sedla k počítači, začala psát a najednou tu byl. V tuhle chvíli mám pocit, že je v něm všecko, co by v něm mělo být. Uvidíme, třeba se ten pocit jednou změní a nějaký refrén dopíšu. Každopádně díky oběma za reakce.

ano,výborně,nepřemýšlej - piš - ciť a chrl // refrén jen podvědomě !? !//je uzavřením kruhu,spojka,pointa/začátek ,střed i konec /je těžké ho napsat/a tak úžasné ho zpívat,,,,doufám v tvou shovívavost/k mým poznámečkám...D.i ty, teď mate pravdu...ale budoucnost? - dle mne - poezie - má hnízdo v písních...

já nechci moc zasahovat, ale epitaf by měl být spíš kratší, ne?

Kubo, tak přesně tahle poznámka mi napověděla, co v textu chybí - právě text toho epitafu Nově zní kompletní verze takto:
Píšu si epitaf
na stěny soutěsky;
lákadlo pro blesky,
Viktorka šílená.
Píšu a noc padá,
ťukne mi na záda
a potom do hloží
potichu položí
zestárlá kolena.

Zde spí,
co mým už není,
mé staré znění,
oplakané.
A já
jdu bořit ploty,
než čas dá noty
k další hraně.

Píšu si epitaf
na vlny na řece;
o medu, o mléce,
o dědcích v pověsti.
V odraze Medvěda
sen věčnost dohledá,
než klesnu, mátoha;
než posel od Boha
si cestu proklestí.

Zde spí,
co mým už není,
mé staré znění,
oplakané.
A já
jdu bořit ploty,
než čas dá noty
k další hraně,
k další hraně,
k další hraně.