Stránka 1 z 1

Houpity hou

Napsal: 18. 8. 2017, 17:54
od Veronika
Houpity, houpity, houpity hou,
kdopak je ukrytý pod černou tmou?
Čí je hlas znavený a přec hebký,
co zlé sny odhání od kolébky?

Stužkou si spoutala pramen vlasů
a cosi vábí ji na terasu.
Než dá hřát na kamna láhev mlíčka,
nocí se rozhlíží po sudičkách.

Však přijdou. Silná je víra její.
Jen ruce stařecké už se chvějí,
když potom z kolébky, někdy k ránu,
zvedají děťátko z porcelánu.

Houpity, houpity, houpity hou,
uspává dcerušku oplakanou.
Houpity, houpity, semka a tam,
nemysli, že někdy zapomínám.