Textová dílna u Slávka Janouška

Pěstí ranního světla probuzen
ochuzen o hodinu spánku,
ploužím se ztuhlý jak Amundsen
a namísto ledu hrabu se přitom lžičkou v granku.
Severní točnou je mi prostor vlastního bytu,
říkám si, jak teplo by bylo,
kdybys tak byla Ty tu!

Pár skvrn slunečních
na temno v duši stačí
a člověk se zasmuší
a člověku je k pláči!

Jsou nedělní rána,
kdy ulice chrlí zpěv ptačí
napouští se vana
a ty přemýšlíš čím začít.

Uteklas mi někam
za hrneček s grankem,
já teď tady čekám
a zabíjím čas punkem...

Ahoj,

dovedu si představit ten moment a atmosféru. Líbí se mi hrnek s Grankem - konkrétní věc spojující vnitřní i vnější svět.

Očesal bych některá (dle mého) zbytečná slova a vadí mi i bylo, byla v posledních řádcích první sloky:

...
a místo ledu hrabu se lžičkou v Granku
Severní točnou je prostor mého bytu
Jak by mě hřálo, kdybys byla Ty tu.

Kostrbaté mi přijdou i verše
kdy ulice chrlí zpěv ptačí
a ty přemýšlíš čím začít

u prvního se mi líbí myšlenka, ale forma se mi nezdá
u toho druhého mi navíc není jasné, je-li to myšleno na ni (a pak bych tam nechal Ty, tak jako v prvním sloce), nebo na vypravěče, ale ten byl ze začátku v první osobě.

Prima nápad, pěkná místa. Začátek je dobrý. Originální rýmy probuzen × Amundsen, spánku × Granku, i pěkné přirovnání „ploužím se jak ztuhlý Amundsen“. Vůbec, první čtyřverší je trefné, dobrý rozjezd. Verš: „kdybys tak byla Ty tu!“ je ale krkolomný a čiší z něj ten záměr rýmovat s tím bytem.
Jak psal Radek, forma na některých místech pokulhává, báseň by potřebovala pročistit. Pak to bude fajn momentka. (Atmosféru to už má teď, je jí kazí, že to drhne.)