Textová dílna u Slávka Janouška

Snad z nudy, snad měl důvod jiný,
člověka splácal Pánbůh z hlíny.
Ženu mu potom z žebra dal.
Koukej se množit, krucinál.
Všem dětem, co se narodily,
rozdával štěstí, zdraví, síly.
A moc se těšil ze svých děl.
Jen - něco sem tam zapomněl.

Tak chodí Sára po ulici,
chytrá a bystrá – neslyšící,
vždy trochu stranou od světa.
A čím se živí? Zametá.
Přemýšlí si a pozoruje.
Pokorně mlčí. K tomu tu je.
Ještě prach setřít ze žbrdlení
a budou všichni spokojení.

Jak se svět točí, čáry máry,
vyrábí mocní další Sáry.
Ty tu chceš mluvit? To ne snad.
Vždyť místo tvé je u košťat.
A názor? Ten si můžeš vmžiku
nabrečet třeba do kbelíku.
Jak bude potom nám všem blaze,
až rozleješ ho po podlaze.

Jen - průšvih je, že v krátké chvíli
se Sáry mlčet naučily
a světu vládnou pevnou dlaní
ti neomylní ukecaní.

Nemůžu než jen chválit!Je to zase úplně dokonalé...
Děkuju za krásné počtenicko.Broněk.