Texty a básně ze 4. živé textové dílny

Kdo nebyl, prohloupil...

Texty a básně ze 4. živé textové dílny

Příspěvekod Kuba Horák » 23. 4. 2006, 22:24

Zadání prvního úkolu:
Napsat čtyřverší, jamb. Schéma ABAB, počet slabik ve verších 9 – 8 – 9 – 8
Čtyřverší musí začít na slova: „Když jaro…“

Když jaro zuří za nehtama
A sníh se klouže po střechách
Svůj starý zítřek zanech tam
A zařvi z oken ostře ach.
(Peter Kefo Šrank)

Když jaro hraje na píšťaly
Zlatého vrchu, slyším jazz
Ze sopek kouří se. A v dáli
Oheň si sedl na Bezděz
(Ivo C.)

Když jaro vtrhne k mojí ženě
Já v ložnici se zamykám
O klid jí žádám poníženě
Až prosbami se zalykám

Když jaro vtrhne v srdce ženy
Tu vyděsí mne moje dcerka
Že život má už naplněný
Páč milovat chce Frauenberka

Když jaro zbarví louky, stráně
Když září barvy našich aut
Tak z lesa s jarem zpívá káně
A z nebe mává kosmonaut

Když jaro voní prádlem spodním
Když všechno klíčí na těle
Já lásku kydám pádlem lodním
Ať jde ta mrcha z postele
(Petr S.)

Když jaro budí první kvítí
je lépe zůstat tiše stát
když jaro budí první kvítí
i velcí si zas mohou hrát.
(Jarka T.)

Když jaro starou bílou deku
už roztrhá a zaplesá
má sněhulák jen důvod k breku
a pak se ztratí i on sám
(Cácorka)

Když jaro žene vodu z kopců
A smývá zimu z člověka
Jak výsostný je bekot skopců
A slunko už tě vysvléká
(Slávek J.)

Když jaro schází k městu z kopce
Potůčky vod si zurčí z luk
Pod břízou sahám do poklopce
A zurčím taky – vždyť jsem kluk
(Arnošt F.)


Když jaro rozehřívá sněhy
A prvosenky lezou z děr
Tak vody řekám berou břehy
a nedají jim na výběr
(Jarda S.)

Když jaro pučí do apríla
A za kopcem když uzřím blesk
Ty roztančíš se jako víla
…tak co je? Čekám na potlesk…
(Michal V. )

Když jaro spláchne bílou z polí
Když v lesích dlí i pragmatik
Tu říčkou plavou zbytky solí
A černá kola pneumatik

Když jaro vnáší do hlav zmatky
Když poblázní se myšlení
Tu výpadovky poznaj pátky
A Bauhausy se naplní
(Lenka Tichotová)

Když Jaro míre nemáš slinu
To se vážně špatně tvoří
Je lepší sabotovat zimu
Sbalit se a odjet k moři
(Denny)

Když jaro s babičkou mě nutí
Zas na zahradě pracovat
A tvářit se, že je to s chutí
Vím jistě, že mám zimu rád
(Marta)



Zadání druhého úkolu:
Napsat čtyřverší, jamb. Schéma klasické sloky Máje. Vstupní formule Byl první duben…

První rande
Byl první duben až první máj
Já mám svou první erekci
Zjišťuji že nejsem první, jaj.
Dal jsem si pŕŕ v ní, že nechci,
(Peter Kefo Šrank)

Byl první duben, skoro ráj
Všichni mě chtěli, byl jsem in
Však samá slova, žádný čin
Už nechtějí, už zavíraj

Byl první duben poločas
Polož mě, řeklas. Nech mě jít
Už ve mně zbyl jen polocit
A z lásky polom. Polohlas

Byl první duben, po fetu
A v hlavě prázdno, v puse puch
Jó včera jsem byl dobrodruh
Přefik jsem bábu z bufetu
(Ivo C.)

Byl první duben, k tomu mor
Byl válek čas a hrozný smrad
Já jediný byl ale rád
Páč nemám smysl pro humor

Byl první duben, ne že ne
Já blbec odmít mnoho rad
Teď mi má pomoct soudruh Rath
Ty meze byly studené.

Byl první duben, pátý pád
Oslovujeme, voláme:
„I když si záda polámeš
Já Tě mám ráda, Ty mě rád.“

Byl první duben, masére
Nebuď na mě jak na cizí
Jestli ta bolest nezmizí
Tak mě tak zima nasere.

Byl první duben, naznačit
Chtěl bych vám konec příběhu
Zas mohu jako hříbě, hu,
Dovádět, šílet, skotačit.
(Petr S.)

Byl první duben jaro zas
tu s námi hraje ruletu
slunce a déšť ráj popletů
a rýma dřímá v každém z nás.

Byl první duben začlo tát
jaro má rande se zimou
já po krk skryta peřinou
nechám si raděj léto zdát.
(Jarka T.)

Je první duben – doba ztrát
když není všechno jak má být
dnes už nechci nikoho zabít,
páč daně už mě přestaly srát
(Cácorka)

Byl první duben roztál sníh
A nohy už mě nezebou
Jak jehně skáču po kopcích
A celý život před sebou
(Slávek J.)

Byl první duben – v tom je fór
Že přes přechod jsem slepce ved
Přijela Tatra – nastal střet
Červeně svítil semafor

Byl první duben já chtěl pít
Držel mě ale bolehlav
Deprese na mě dolehla
Tak jsem se zabil – co má být?
(Arnošt F.)

Byl první duben sníh už tál
Z kopců se voda valila
Mě náhle vášeň zalila
V nouzi jsem za vděk ovcí vzal
(Jarda S.)

Byl první duben nebyl sám
Těch první dnů už bylo víc
Přijdou vždy jednou za měsíc
A to i když je nehlídám
(Jarda S.)

Byl první duben a tál sníh
Bělavý sníh, co všechny sral
Však kdybych si to příliš bral
Tak došel by nám všechen líh

Byl první duben nachytán
Do vlastní sítě – na apríl
Mně fakt to myslí trochu dýl
Když kouká na mě Markytán
( Michal V.)


Byl první duben, šel jsem spát
Však zvláštní děs mě náhle vzal
Že cosi meškám – tak jsem vstal
A vskutku – byl už listopad
(Lenka Tichotová)

Byl první duben, ranní čas
Tu zvonil budík, bylo pět
Jak rád bych vzal to všechno zpět
Vždyť zubař čekal na můj kaz

Však vstávat bylo třeba již
A nedat strachy naven znát
Vždyť kazy ty se mají bát
A hledat uvnitř zubu skrýš

Co naplat, zubař to je pán
Jak slyším známé tklivé vrr
A vidím jak je zubař hrr
Už předem bývám osypán
(Denny)

Byl první duben jako teď
a přece není stejný den
tu stejnou řeku nepřejdem
i když ji známe nazpaměť
(Lada)

Byl první duben na horách
Ovce i ptáci ječeli
Když jsme veverku přejeli
A tys byl doma v bačkorách
(Marta)



Zadání třetího úkolu:
Sonet. O jaru. Epický. S příběhem nějaké osoby.

Nemám co ztratit, víš to, víš,
Když se ti k lásce nepřiznám.
Pravdu mi stejně nepovíš,
Pravda je to, co nevím sám.

Nevím, jak hledáš příměří,
Ve dnech, kdy touha budí se.
Nevím, v co věříš, nevěříš,
Když pozdě v noci studí sen.

Asi to zkusím, řeknu ti…
A čekám tvoje leknutí,
A čekám mezi námi sníh.

Hříbě zná cestu do stáje,
Možná, že jarem roztaješ.
Odjedem v létě na saních.
(Peter Kefo Šrank)


Sonet o Novém prostoru

Stává na Jakubském náměstí
S balíky Nového prostoru
Plaví se ulicí na voru
Po moři města, kolem zdí

Denně kolem něj procházím
Občas ho pozdravím. Náhodou
Je námořník. Je nad vodou
Černý kůň. Na ty nesázím

Kupte si! Já nikdy nekoupil
Mám jenom image, nemám styl
V mém podpalubí červotoč

Byl březen. A on bez hlasu
Stál promočený v nečasu
Já prvně koupil. Nevím proč…


Sonet o královské touze

Byl král
Co měl rád věž
Vždyť jeho dáma
Měla pleš

A tak ten král
Potají
Jak to chlapi z jara
Dělají

Za věží
Poběží
S tím
Že si s ní poleží

Že povalí ji na záda
Tomu říkám ROŠÁDA!
(Ivo C.)

Je tady jaro. Čerstvě vdovec
Můj svět je trochu zatměný
Není mi třeba, Jardo, ovec
Jsem vdovec jenom slaměný.

Odjela žena jarním vlakem
Možná se steskem nezblázní
Tou samotou a strašným tlakem
Až do návratu zez lázní.

Nádobí meju, peru spodky
Žehlím a nosím nákupy
K obědu mám však perlorodky
Šampaňský žízeň otupí.

A tak si říkám docela
Proč by ses z lázní vracela.


Jarní
Vůni
Marním.
Stůni.

Zhasínám
Líně
Angína
Svíně.

Šípek
Místo
Keksů

Čípek
Místo
Sexu.



Je tady jaro. Pes nám pošel
V elektrárně je odstávka
Já píšu sonet pro Ivoše
Já píšu sonet pro Slávka.

Babička z proutí plete koše
Klisničce padá ohlávka
Já píšu tajně pro Ivoše
Já píšu tajně pro Slávka.

Polyká papír písmen stovky
Však najednou jsem nachytán
Ve dveřích zvíci Eiffelovky
Žárlivý Karel Markytán.

Někdy holt leccos popletem
Jediným blbým sonetem…
(Petr S.)

Ráno málo slunce hřeje
sněženky se tlačí ven
zima se nám trochu směje
„Možná zmizím za týden“

Večer ještě nohy zebou
zavíraj se bledule
bláhová chci zůstat sebou
poučit se z minule.

Málo platný, srdce velí
rozum má dnes prázdniny
do čela mi kámen hodí
jen ten, kdo je bez viny.

Jarní tání, vánku vání
sněženkové pousmání.
(Jarka T.)


Sonet o mém jaru

Jaro vše vyhnalo do květu…
a nejde mi tu jenom o větu -
pohlížím na Maruš, na Květu
a vidím,jak jde všechno lehce.

Jak všichni na jaře září…
a co když to jsou všechno lháři,
všichni maj úsměvy v tváři,
jenomže mně se ňák nechce.

Já prošla už jarním pokusem,
pletu si bleduli s krokusem,
klidně mě nazvěte oslem.

Já mám své vnitřní hodiny
s přáteli, se členy rodiny –
mé jaro jede si po svém
(Cácorka)


MOUCHA
Jak moucha ráno v jarním okně
Zkouší si zda je schopna žít
Já pomáhám jí přeochotně
Z pavučin chci ji obnažit

A na slunko – aby nevystydla
Rychle ji zbavit jejích pout
Jenomže jsem jí urval křídla
Nezbývá než ji zamáčknout

Jak první padlý v době míru
Prolétla lehce do vesmíru
Do světla které nedrtí
A zrovna když jaro procitalo
Přemýšlím o tom co se stalo
A jaké je jaro po smrti
(Slávek J.)

V LESE
Běhala svině lesem
Rypákem větřila kde jsem
Já jsem byl schovaný v bezu
Teď ale na modřín lezu

Každý si své břímě nesem
Já jsem se připosral děsem
Jak mi to vypadlo ze slip
Uklouzla a už jí nesli

Bylo to na jaře vloni
Máme z ní dostatek masa
Almaru, skříňku a bednu

Kdyby tu běhali sloni
Od prasat ta větší rasa
Dojed bych tak někdy v lednu



U PSYCHOLOGA
Dobrý den já jsem Hrubý Jan
A co tu ale pane chcete?
Chováte se jak hrubián
Na dveře zvenčí neklepete!

Koukejte pane, já tu jsem
Původně chtěl jsem poslat starou
Trefil jsem jí však kaktusem
Zas na ní přišlo ňáký jaro

Mám doma ženu která pije
Nezabírají terapie
Povězte prosím v čem je háček

Jsem na ní vcelku vážně hodný
Rozdělím se s ní o porodný
I když mě dělá paroháčem

VÍTÁNÍ JARA
Zalita štěstím
Vítala jaro
A slunce odlesk
Vidím jí v očích

Dal jsem jí pěstí
Zátáh jí za roh
Tam jsem jí proplesk
Na záda skočil

A pak jí mlátím dubovým klackem
Prosí mě tiše Nech mě už
Krví však svojí natře zem

Nemáš se scházet s tím mladým frackem
Pamatuj děvko jsem tvůj muž
Nezapomeneš na březen
(Arnošt F.)


Už dlouho se nic nemění
A už vůbec ne počasí
Máš letos velké zpoždění
A já si říkám: „Proč asi“

Trpím depresí – inu tou
Na níž jsem pokaždé krátký
Volám tě každou minutou
Vrať se už prosím tě zpátky

Nenechávej mě v napětí
Chci věřit že mě v zápětí
Polibkem proudíš ze sna

Něžně mě pohladíš po hlavě
A řekneš víc než laskavě
Probuď se – to jsem já - Vesna
(Jarda S.)


Taje sníh jak z piva pěna
Mě jímá radost baletní
Sere mě ta náhlá změna
Kdy čas se mění na letní

Tu zřím ve větvoví ptáčka
Jsem v zajetí krásných dam
Proč se lepí na Sedláčka?
Ach nebesa, ptám se ptám…

Potím sonet do ubrusu
Stíhám linky autobusu
Je to tady velký flám

A tak zblblé ciferníky
Věším doma na kolíky
Nezlobte se… nestíhám!
( Michal V.)


Na jaře prý tají ledy

Na jaře prý tají ledy
Měníme se v neposedy
Jarní vzduch nám chvěje víčky
V každém srdci raší klíčky

Na jaře prý ledy tají
Hříbata si frknou v stáji
Louky pijí dosytnosti
Láska zlobě láme kosti
Proč netajou ledy v tobě?
Proč se ani nehnou? V době
Poupat raděj vzýváš hádku
Proč nezačnem od začátku?

Peřej slzí není dosti
NIC nehne s tvou ješitností


Rád bych ti řekl tisíce básní
Mám na to čas a má jistota
Že i mé ticho tváře ti krásní
Dává mi punc Dona Quiota

Větrné mlýny – to nic není
Ve srovnání s mým mlčením
Asi se těžko cokoliv změní
Vždy když jsme spolu, oněmím

Všechna má slova
Všechny mé věty
Postavit chtěl bych do latě

Když jaro volá
Na parapaty
Mlčím však jinak – květnatě

(Denny)

Šálek jara, lžičku medu
povědět ti nedovedu
nic o čajích loňské zimy
jenom to, že nechybí mi

Šálek jara vůní právě
začal podobat se kávě
my, co máme kávu rádi
nám to těžko může vadit

Šálek jara horký v dlaních
snadné je se neubránit
pak už není na co čekat
ochutnám – a má chuť mléka

Konec, žádné vysvětlení…
jaro jednoznačné není
(Lada)

Dneska je krásná teplá noc
Možná, že v lese blouděni
Vyřeší hlavy bolení
Příroda mívá prý tu moc

Nějaké zvíře po lese
S funěním hledá potravu
Ale pak vidím postavu
A obava mnou zatřese

Zděšení střídá naděje
Může se stát, že tohle je
Ten co mi štěstí přinese

Měla jsem radši doma být
Nebyl to žádný velký cit
Jenom mám větší deprese
(Marta)

Zase to jaro za okny je
voda v pokoji – mizérie
Ladovská zima skončila
po vodě plave mi košila

Zoncna rumpluje na prýglu
na kopci louže po iglů
Svratka se zvedla o devět metrů
Pražáci topí se v tom jejich metru

Zprávy se hlásí z majáku
Klepetko vysílá z kajaku
laptopy plují po řece
těším se na léto na dece

Zase to jaro za okny je
a srdce nejímá nostalgie

(kosmonaut)



Zadání čtvrtého úkolu:
Otočit či pozměnit vyznění (náladu) sonetu. Zachovat téma nebo jeho základní prvky. Na schéma Polámal se mraveneček.

Já tě žeru, moje milá,
Já tě baštím k nevíře.
Tvoje míry, tvoje kila,
Tvoje sličné peníze.
(Peter Kefo Šrank)

Poslechněte moji milí
Srdceryvnou baladu
O Marceli, písničkáři
O tom strašným hovadu

Dal mi jednou k zhudebnění
Tklivý textík: Potichu
Celej byl o bezdomovci
Co se válí na břichu

Začal jsem tu píseň zpívat
Neb jsem starý podvodník
Dřív jsem ani pěťák nedal
Vyhozenej na chodník

Cosi ve mně zlomilo se
Jednou v březnu, když jsem zmok
Koupil jsem si Novej prostor
Následoval krušnej rok

Vrhl jsem se na charitu
Svoji starou masku svlík
Nabízej mi jedno číslo
A já se ptám na balík

Tomu jsem dal, tomu taky
Nenosil jsem ženě plat
Proč mi jenom nemoh Marcel
Do prdele nakopat

Dnes mi zbyly starý hadry
Bez nejmenší noblesy
Držím v ruce Novej Prostor
Řvu na lidi: Kupte si!
(Ivo C.)

Není jaro. Pes je zdravý
Elektrárna v provozu
Není sonet, nejsem hravý
Pánové, já nemozu.

Babka proutí nepoplete
Valach správně ustrojen
Holt nám láska nepokvete
V srdci zbude pusto jen.

Papír prázdný ze tmy zeje
Co s prázdnýma rukama
Karel tvrdí, šťasten ze je
Ze mám vztahy s klukama.
(Petr S.)


Jaro

Každým rokem blíže stáří,
každou zimu deprese,
příchod jara všechno maří,
můj muž na mě směje se.

Vyhrála jsem bitvu s časem,
tetelím se radostí,
řek´ mi, že prý rozkvetla jsem –
nevím, jestli blbostí.
(Cácorka)

MOUCHA

Moucha ráno v jarním okně
Zkouší zda je schopna žít
Pomáhám jí přeochotně
Z pavučin ji obnažit

Pavouk tu má spoustu jídla
Rád ji zbavím jejích pout
Jenže jsem jí urval křídla
Tak jí musím zamáčknout

Jak první padlý v době míru
Vlétla lehce do vesmíru
Tam je dobře - pročpak ne
A až já se v síti chytím
Co s takovým živobytím
Ať mě někdo zamáčkne
(Slávek J.)

V LESE
Divočáčci k lesu běží
Zvětřili mě nosíkem
Chtěl jsem utéct šlo to stěží
Tak to zkouším s prosíkem

Každý si své břímě nesem
Spadne džbánek z police
Srdce se mi svírá děsem
A k tomu ta stolice


Nakonec mě z jara našli
Nepomůže řve-li stůj
Nepomůže zašeptáš-li
Bože teď mě ochraňuj

Přední, zadní, paty, špičky
Dali si mě do ledničky
(Arnošt F.)


Počasí se rychle mění
Dokonalý kolotoč
Ty se blížíš bez prodlení
Jsem si jistý že vím proč

Deprese je dávno v tahu
Mě je pěkně veselo
Zavolat ti nemám snahu
Kéž by se ti nechtělo

Bez tebe je mi zkrátka skvěle
Nepiš nechoď jsi do prdele
(Jarda S.)

Padá snížek, poletuje
Já se belhám o berli
Letní čas k nám mlčky pluje
Sedláček už neperlí

A stupidní opeřenci
Řvou zběsile na stromech
Místo děv jen utopenci´
I Sedláček ztrácí dech

Píšu sonet za sonetem
Sedláček to dávno vzdal
A já můžu říci dětem
Že už stojí opodál…
( Michal V.)



Neřeknu ti ani větu
Ať je zima, ať je hic
Ustanovil jsem si metu
Neřeknu ti vůbec nic

Co ti po tom, co mám v hlavě
Na co myslím, o čem sním,
Tak se netvař vyzývavě
Mysli – mlčím, takže spím

(Denny)


Milé jaro, máš v tom zmatky
každým rokem nanovo
tak už přestaň, čas je krátký
dám si čaj a hotovo

Milé jaro, fakt ti řikám
proč to kafe neseš mně?
omlouvám se, že ti tykám
ale vážně, sereš mě… (pozn. Autor vulgarismu: Jakub Horák)

Milé jaro, bez legrace
co sis dalo?...hašiš?...vim…
letos s tebou bude práce
horký mlíko nesnášim

(Lada)
Kuba Horák
 
Příspěvky: 1902
Registrován: 12. 12. 2003, 21:54
Bydliště: Na výsluní 1362, Nový Bor, 473 01

Zpět na 4. živá textová dílna - Bábinka, 31. 3. - 2. 4. 2006

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron