Tvorba c) Kompletní text navazující na hotovou první sloku

[Kuba Horák]

Zadání úkolu:
Téma: Zadána první sloka od Jardy Síbrta, volně pokračovat - celý text s tím, že v posledním řádku
budou opět opakována úvodní slova: "dopil jsem kafe"
Rozměr: tři i více slok s možností doplnit refrén
Metrum, rým: dodržet z 1.sloky


Dopil jsem kafe a nabral plnou
Začíná příliv tak svezu s vlnou
Otočil klíčkem a sešlápl pedál
Vydal se najít to co jsem hledal

Volnost těch knížek co jedním dechem
čítal jsem za svých jalových let
Víru že smím tak jak kovář s měchem
ohýbá pruty ohnout i svět

Ref:
A nandat mu jak otec dítěti
co přijde domů až po setmění
konejšit kde oko řekne ti
že asi všechno jen dobře není

Zkusil jsem hodně a hodně jsem zkusil
Topil se v mořích, umíral hlady
Ztratil se v horách, v poušti se dusil
Často se divil, že jsem pořád tady

Teď šetřím slovy, v nádrži mělko
nechce se vzdávat, nechce se tlačit
vždycky se vznášel kdo duši měl velkou
šťastný kdo tuší co musí mu stačit

Dopij to kafe, já nabral ti plnou
začíná příliv tak běž za svou vlnou
Otočit tím klíčkem, sešlápni pedál
Víš kde mě najít až najdeš cos hledal

[Lucka Minaříková]

Ve víru bouře nevidím zemi,
šlehají blesky snad naposledy
z tvých černých očí drolí se slída,
spálený ostrov špatně se hlídá

Sevřu teď páku, vezmu to zprava,
vzpomínka do rukou se zařezává,
je hrozná zima, zahřej mě ještě,
jsem tu tak moc sám uprostřed deště

Možná se topím, možná jen plavu,
jak to mám poznat, ztratím-li hlavu,
dopil jsem kafe, zbylo mi po dně,
je to jen málo nebo snad hodně?

[Lada]

...Vyjel jsem rychle, až za mnou vlála
nebesky bílá hedvábná šála
kterápak cesta bude má pravá
ta šála z krku se odmotává

Za mnou se vlní podobná niti
křížkovým stehem do noci svítí
sešívám cestu, snažím se ujet
tam, kde má čára se přerušuje

Tam, kde má cesta mi porozumí
tam, kde mé moře do mušlí šumí
jenomže tento výlet byl krátký
a tak už odliv vrací mě zpátky

Dopil jsem kafe, další si nalil
v ruce dva konce té stejné šály
(už) nejedu nikam, to bych si zašel
to, co jsem hledal, to jsem už našel

[Denny]

Patníky ladí ve smyslu jistém
trochu mi vadí bodový systém
dálková světla dál nocí míří
za nákup dva body, za úklid čtyři

Bodový systém, věřit se nechce
ze schodů dolů štouch´ jsem tě lehce
Tvá divná láska s příchutí trnek
dopil jsem kafe, umyl jsem hrnek

[Slávek J.]

Dopil jsem kafe a nabral plnou
Začíná odliv tak svezu se s vlnou
Otočím klíčkem sešlápnu pedál
Vydám se najít co jsem kdy hledal

Dojel jsem na břeh a moře tam není
Má loď můj trajekt k nenalezení
Pojedu po dně co bych to nedal
Třeba tam najdu co jsem kdy hledal

Poprvé vidím totální odliv
Hrůzou jsem ztuhl pak jsm si odpliv
Vyjel jsem stovkou písek se zvedal
Náhle jsem viděl to co jsem kdy hledal

U toho jsem byl uprostřed všeho
Co hledali všichni tak přenádherného
Z hloubi jsem cítil jak drtí mě tlak
Dopil jsem kafe a nechal to tak

(text byl o sobotním večeru rovnou zhudebněn a vznikla tak další "Kdanická píseň")

[Kuba Horák]

Mir@ nebyl líný a i přes svou neúčast na 5. živé textové dílně (teď mi vychází, že příště dorazí) zaslal splněný úkol:

Neb soutez byla pro ty co maj hlavy plny
a ja nejsem ani krasny ani duchaplny.
Posilam basen nestejnou a nejinou.
Snad rozhodci mi tenhle ofsajd prominou.....


Řidičská

Dopíjím ranní kávu, beru plnou,
do duše splíny se mi hrnou.
Otočím klíčkem, sešlápnu pedál
Vydám se najít co jsem hledal

a nebo ztratil příliš lehce?

Rozmotat klubko dlouhých nití.
začínaj v hlavě a končí v řiti.
Nahoře hlásaj pravdu, lásku,
a dole motají se do ocásku.

Useknout se mi ho nechce.

Silnice hezky běží a mraky bulí,
pánbů provrtal je asi spoustou kulí.
Mě zeje v břiše taky slušná díra,
spolknul bych i toho pána všehomíra.

A mu to neva, a on to chápe.

Stěrače hrajou plesky – plesky,
jak zaseknutá jehla gramodesky.
Je mi jich líto v téhle mokré slotě,
sotva kdy můžou pařit po robotě.

A slunko pitomý zas chrápe.

Kam jedu nevím a tak hážu kostkou,
projednou ukáže mi zase pravdu prostou,
že život můj hra je jen se stěstím,
kde prohra peleší se klidně s vítězstvím.

Když esa marně cpu si do rukávů.

Mám si však lámat moji hlavu dutou?
Lomit rukama, plašit pravdu krutou?
Je lepší do kol vmotat další štreku,
nechci být doma, nechci být na útěku.

Tak raděj dopiju tu svoji kávu....