TEXTOVÁNÍ NA MUZIKU - TÉMA 14. ŽIVÉ TD

TEXTOVÁNÍ NA MUZIKU - TÉMA 14. ŽIVÉ TD

Příspěvekod Slávek Janoušek » 21. 4. 2011, 01:36

ODPOVĚDI NA TÉMA TEXTOVÁNÍ NA MUZIKU OD RENOMOVANÝCH TEXTAŘŮ
PAVEL VRBA
VLADIMÍR POŠTULKA
EDA KREČMAR


OTÁZKY S.J.

Psát něco o jednotlivých autorech je myslím zhola zbytečné, podívat se lze na Wikipedii nebo do jakéhokoli vyhledávače zadat jejich jméno, pokud chcete o nich vědět nějaké bližší informace (např. pro koho psali především atd., dozvíte se třeba i takovou podrobnost, že např. Pavel Vrba napsal na 2000 takových textů na muziku).
Oslovil jsem také Zdeňka Rytíře ze stejné generace, ale je dlouhodobě nemocný a asi se mu nechtělo reagovat.

V rámci semináře Textování na muziku ve Velkých Karlovicích - Leskovém v pátek 5. 4. jsem jednotlivé odpovědi uvedl, proběhla i diskuse na téma, zadal jsem melodický motiv, který jsme rozčlenili na rytmický rastr (dal by se převést asi na: TÁdap tadap tap tap taDÁdydáda a zadali úkol: otextovat tento úryvek. Sešlo se několik zajímavých řešení, ne všichni pochopili rastr, takže jsme upozorňovali i na rytmické chyby, převrácené přízvuky atd. Mezi nejpovedenější řádky patřil Voydův:
Brácha koupil trávu až v Indočíně.
Všeobecný pocit byl, že se konečně pracovalo i v pátek (konkrétně asi od půl deváté do půlnoci). Večírek s panákama následoval až potom.

Pro podrobnější seznámení s odpověďmi textařů, kteří už něco napsali, uvádím je (jak jsem slíbil) v celém rozsahu.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ROZHOVOR S PAVLEM VRBOU

Jaký je tvůj obvyklý postup, když dostaneš melodii k otextování?
Melodii, která mi zásadně nesedí, odmítnu. Tu, která ihned zabere, nechám na sebe působit a čekám na tu svou „poctivou větu“. (Nemyslím tím slogan, já nejsem sloganmaker…)
V profi-praxi přišly i melodie, které byly bez chuti a bez zápachu, a přesto jsem je udělat musel.

Jak moc je třeba znát interpreta (či skladatele, je-li např. i tím interpretem), jeho postoje, image, příběhy? Pomáhá ti to v práci?
Skladatele a interprety znám léta a skoro se všemi jsem dělal, takže při psaní na ně ani nemusím myslet. Zřejmě to jde do ruky někde z podvědomí.

Nebo naopak píšeš ze sebe a necháváš na sebe pouze působit muziku - a téma a verše vyskočí samy?
Na rytmické schéma začnu psát o tom, co zajímá mě a když je to hotové, udělám kontrolní náslech nahrávky. S podivem je, že i takto sem tam mohou vzniknout i dobrá dílka. Je to asi tím, že píseň je útvar spojený.

Jsou nějaká specifika a nutnosti? Je třeba začít např. od refrénu nebo od myšlenky v posledním řádku? Máš nějakou pomůcku na rozkrytí rytmického rastru melodie na začátku práce?
Při dobré hudební paměti mám řešení: Zapamatovat si frázování, melodii co nejrychleji zapomenout a potom si píseň už nepouštět.

Stává se někdy, že byl text vrácen k přepracování, např. kvůli předrážkám nebo nějakým rytmickým nejasnostem pro interpreta? (jestli třeba i nějaký příběh?)
Nikdy mi nevraceli text z technických důvodů. Z důvodů ideologických a „básnické nesrozumitelnosti“ ano.

Jak moc se musí textař vyhýbat klišé a opoužívaným slovům a jak řešit češtinou dané procento dlouhých slabik, kterých se textařům nedostává? Je na to nějaká metoda?
Dlouhé slabiky! Tím se musí zabývat každý, kdo začne mít s textováním něco společného. Já můžu říct, že jsem si před mnoha lety pomohl „vlastním vynálezem“. Přišel jsem například na to, že místo tří dlouhých slov: „Mám vás rád“ použiju jedno trojslabičné: „ Zůstává“. Jak to funguje je už věcí fantazie a hlavně se tímto způsobem psaní zásadně změní rýmovací spektrum.
Opotřebovaná slova zůstanou navždy a to nejen v poezii, ale i v dramatu a próze. Když už není vyhnutí, je dobré je dát na méně citlivá místa skladby, kde netrčí tak okatě jako ve vypjatých situacích. Jinak bych řekl, že schopnost tohoto řešení je otázkou sečtělosti, vizuality, vzděláním vůbec a darem zachytit nezachytitelné, uměním kombinace slov, která spolu zásadně nekoexistovala.

Jak jsi vnímal úroveň textů v populární hudbě v době 60. let?
Šedesátá léta a malá část sedmdesátých byla pro písně a jiné umělecké obory opravdu zlatá. (Proč? Odpověď, aspoň částečná, je v textu písně Zdeňka Rytíře Šedesátá léta.)

Jak bys hodnotil tu současnou úroveň?
Současnou tvorbu komplexně neznám, takže nemůžu mít objektivně hodnotící měřítko. Občas se tam i pro slepnoucího starce něco zablýskne, ale neoslní. Vím, že všechno se pohybuje v čase po různě modulovaných sinusoidách. Některé generace jsou talentů plné, jiné ne. To k současné tvorbě. Těší mě, že nejsem jejím adresátem.


---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ROZHOVOR S VLADIMÍREM POŠTULKOU

Jaký je tvůj obvyklý postup, když dostaneš melodii k otextování?
Nejprve hledám sloganové místo, tedy tu hudební frázi, která by se dala použít pro název písně. To znamená obvykle frázi, která se opakuje nebo kterou začíná či končí refrén.

Jak moc je třeba znát interpreta (či skladatele, je-li např. i tím interpretem), jeho postoje, image, příběhy? Pomáhá ti to v práci?
Textař samozřejmě musí vědět, jak se interpret prezentuje před posluchači či diváky: jeho typ. Pro mne nejobtížnější bylo textovat pro mladé zpěvačky, které evidentně neměly jiné problémy, než co na sebe. Pokud šlo o interprety s výraznou osobností (Bobek, Rottrová apod.), měl jsem daleko snadnější práci.

Nebo naopak píšeš ze sebe a necháváš na sebe pouze působit muziku a téma a verše vyskočí samy?
Málokdy má textař to štěstí, že může psát za sebe. Text je něco jako divadelní role. Interpret je herec, který hovoří za svou postavu. Textař tedy nemůže (pokud si písně nezpívá sám) mluvit za sebe. Někdy se však podaří vpašovat do textu i něco z vlastních myšlenek - když má textař štěstí na zpěváka, který je mu myšlením hodně podobný. Toto štěstí jsem měl například u Bobka, jemuž jsem do textů občas vpašoval i nějaké své myšlenky a názory. Ale stalo se několikrát, že jsme se kvůli tomu rafli, když nesouhlasil s mým názorem.

Jsou nějaká specifika a nutnosti? Je třeba začít např. od refrénu nebo od myšlenky v posledním řádku?
Začínám vždycky od sloganu. Teprve slogan mi určí téma, případně příběh.

Máš nějakou pomůcku na rozkrytí rytmického rastru melodie na začátku práce?
Stává se někdy, že byl text vrácen k přepracování, např. kvůli předrážkám nebo nějakým rytmickým nejasnostem pro interpreta? ( - jestli třeba i nějaký příběh?)
Rytmický rastr (frázování) je problém, kterého si kritika dříve u textů bedlivě všímala. Někdy jsem musel zpěvákovi či zpěvačce text sám přezpívat, aby bylo jasné, jaké frázování mám na mysli. Ale někdy jsem měl to štěstí, že interpret vyřešil frázování geniálně sám a to i tam, kde šlo o nesmírně složitou frázi (například Rottrová v S tím bláznem si nic nezačínej: „čajník píská, zas se spálím...“ nebo Kubišová „voda s námahou naprázdno mlýnem otáčí“...). Tyto problémy vznikají ovšem většinou u českých cover verzí skladeb původně anglických, kde si
původní interpret (zpravidla sám autor) frázuje dle libosti a český textař se mu má přizpůsobit, i když to není nutné.

Jak moc se musí textař vyhýbat klišé a opoužívaným slovům a jak řešit češtinou dané procento dlouhých slabik, kterých se textařům nedostává? Je na to nějaká metoda
Textař je živý computer, v jehož mozku je databáze vhodných slov a rýmů. Špatný textař jich má méně, dobrý textař bezpočet. Práci na textu pak lze přirovnat k výběru z databáze. Nejprve přicházejí na řadu slova otřepaná, klišé... Potom se pomalu dostávám ke slovům neobvyklým, málo používaným, k rýmům složitějším. Jestliže textař má za sebou už hodně, stává se mu často, že si narazí na určitou frázi, na kterou vymýšlel text už několikrát předtím. Pak se musí obrnit trpělivostí a sahat do své databáze hlouběji a hlouběji.

Jak jsi vnímal úroveň textů v populární hudbě v době 60. let?
Na konci šedesátých let zde existovala jakási „první liga“ českých textařů, kteří byli jednak profesionálně velmi zdatní (většina z nich vystudovala literaturu nebo FAMU a začínali jako básníci), jednak rozuměli muzice a uměli s ní text skloubit. Dostat se do této první ligy nebylo snadné, ale jakmile se tam člověk dostal, měl o práci postaráno. Řekl bych, že 80% písní textovali v letech 1965-1980 lidé z první ligy. Byli to především (seřazeno chronologicky) Vladimír Dvořák, Jiřina Fikejzová, Jiří Suchý, Pavel Kopta, Ivo Fischer, Zdeněk Borovec,
Jan Schneider. Po nich přišli Jiří Štaidl, Zdeněk Svěrák, Rostislav Černý, Pavel Vrba, Zdeněk Rytíř, Eduard Krečmar a já. Posledními byli Gábina Osvaldová, Karel Šíp, Michal Horáček a Lou Fanánek Hagen. Kritika byla na texty velmi přísná (Rejžek, Černý, Horáček a pod.), takže se hodnotila nejen literární úroveň a nápadistost obsahu textů, ale například i správnost přízvuků.

Jak bys hodnotil tu současnou?
Dnes už není vůbec důležité, jestli je text napsán profesionálně. Naopak - ty amatérské, nedokonalé, mívají větší úspěch - viz repertoár skupin Kabát nebo Divokej Bill. Dnešní textaři jsou většinou lidé, kteří mají vedle textování ještě jinou profesi: muzikanti, producenti, manažeři, scénáristé, dramaturgové... Dnes už by se nikdo neuživil pouze textováním, jako jsme to dělali já, Vrba, Krečmar a Borovec. A z toho plyne, že textař dnes je osoba podřadná. A je to možná i jeden z důvodů, proč se v rádiích vysílá více starších písní než nových.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ROZHOVOR S EDOU KREČMAREM

Jaký je tvůj obvyklý postup, když dostaneš melodii k otextování?
Je nutné především poslouchat, vcítit se do nálady, najít téma, které s hudbou konvenuje. Potom, když dostanu jen nahrávku, musím si udělat pomocné schema, vyznačit si přízvučné a nepřízvučné slabiky, krátké a dlouhé slabiky. Najít ústřední motiv – slogan a silnou první větu (pokud ta nebude sloganem.) Pak to jde těžce či lehce, ale musí to vypadat, že to šlo lehce.

Jak moc je třeba znát interpreta (či skladatele, je-li např. i tím interpretem), jeho postoje, image, příběhy? Pomáhá ti to v práci?
Samozřejmě se lépe spolupracuje se skladateli a interprety, kteří ti rozumějí a ty rozumíš jim. Minus je to, že si k tobě víc dovolí. Je nutné dodržet zadání. Je to úloha, ne svobodný volný výkon. Když je skladatel a interpret tvým přítelem, dovolí ti to nahlédnout do jeho duše a vcítit se do něj. Přitom člověk nesmí ztratit sám sebe. Je to nutné udržet na hraně.

Nebo naopak píšeš ze sebe a necháváš na sebe pouze působit muziku - a téma a verše vyskočí samy?
Jak jsem řekl výše. Muziku je třeba nechat na sebe působit – téma a verše vyskočí samy anebo z tebe vylezou dřinou. Je třeba vcítit se do hudby, příběhu I interpreta – pokud za to stojí. To všechno sladit.

Jsou nějaká specifika a nutnosti? Je třeba začít např. od refrénu nebo od myšlenky v posledním řádku?
Dobrá otázka, přesnou odpověď nevím ani po létech praxe a létech, kdy jsem to učil na Ježkárně. Každá píseň je jiná – je nutné vymyslet příběh nebo vyznání nebo jiný obsah, vystavět to. A čím začít? Skladatelé často vyžadují ten slogan. Vzpomínám, jak Karel Svoboda mne škrtil a křičel: “Řekni slogan!”
Slogan – prokleté slovo – může být první řádek refrénu, první řádek první sloky anebo zrovna poslední řádek sloky (ke kterému sloka směřuje) nebo konec refrénu. Důležité je, co chceš říct a co chceš vypíchnout a také, hlavně, co je nejsilnější motiv v hudbě.
Pozn .: často mám nejdřív poslední sloku.

Máš nějakou pomůcku na rozkrytí rytmického rastru melodie na začátku?
Ano. Nejlepší je, když dostanu noty, já sice neumím zazpívat interval z not, ale umím fakt dobře číst délky not a tím pádem rytmus podloženého textu. Už padesát let umím předstírat, že přečtu partituru.
Když noty nejsou, píšu si čárkou přízvučnou a tečkou nepřízvučnou, problem je, jak do tohoto rebusu dostat délky not (a tím pádem slabik.) Většinou obtáhnu přízvučnou – čárku. Když je to jinak, dělám to všelijak.

Stává se někdy, že byl text vrácen k přepracování, např. kvůli předrážkám nebo nějakým rytmickým nejasnostem pro interpreta? ( - jestli třeba i nějaký příběh?)
Mně vracejí text, když je blbej. Technické chyby dělám málokdy – a text se skladatelem I zpěvákem čistíme, první znění není svaté. I při své zkušenosti
někdy poznám chybu až u piana nebo dokonce až ve studiu.
Třeba Gott v písni Beatles měl zazpívat “Jen si, moje stará lásko, vzpomínej…”, na papíře dobrý, ale po slově stará byl nádech, pauza (končil tam poloverš)
A vzniklo tam oslovení “moje stará”. V režii jsme se smáli, tak jsme místo stará dali dávná.

Jak moc se musí textař vyhýbat klišé a opoužívaným slovům a jak řešit češtinou dané procento dlouhých slabik, kterých se textařům nedostává?
Je na to nějaká metoda?

Metoda není, je to obtížné. Je to práce. Dřina.

Jak jsi vnímal úroveň textů v populární hudbě v době 60. let?
Šedesátá léta ve společnosti a kultuře zvlášť byla silným uvolněním, rozkvětem tvůrčích sil. Nechci to idealizovat – já jsem od roku 59 do roku 65 jako textař skupiny Sputnici, která hrála rock´n ´roll, nevydal ani jednu ze stovky písní.
Ta hudba se ještě pořád nesměla.
V popu hlavně kolem manažerského tria Vobruba-Vostřel-Vašta vznikla silná skupina zpěváků a autorů, které oni si povětšinou stáhli z bigbítů a malých divadel. Byl jsem tam taky. Trochu nás zkazili – přese vše existovala cenzura politická a také cenzura trhu, museli jsme se zkomercializovat. Přesto vznikla řada krásných textů , které žijí dodnes. Ze starších autorů jsem obdivoval zejména Pavla Koptu, Ivo Fischera a Zdeňka Borovce, který se take úspěšně chytil nové vlny. Se mnou dostali šanci Pavel Vrba, Zdeněk Rytíř. Vláďa Poštulka…
Normalizace pak byl návrat do pravěku – I když i tam jsme propašovali docela slušné věci. (Já ale pár let nesměl publikovat.)

Jak bys hodnotil tu současnou?
Nejsem nabručeným starcem. Hodně současných věcí se mi líbí. Např. civilní
a vtipné texty skupiny Chinaski. (Ale ten kluk bohužel umřel…)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak bych chtěl jen vypíchnout podle mě nejdůležitější informaci od Pavla Vrby... postup: naposlouchat melodii k otextování, vytvořit si přesný rytmický rastr s přízvuky a dlouhými slabikami, zapomenout melodii, napsat text. Kdo zvládne, šup na melodie Petra Bendeho.
Bude-li chuť, rozviňme debatu.

Už jen krátce k následujícímu dni, sobotě 6. 4., kdy se pracovalo od půl třetí (po výletech) asi do 22 hodin. Za přítomnosti Petra Bendeho jsme hledali rytmický rastr několika písní, textovali na píseň Láska (sešlo se několik nápadů - uvádím na jiném místě), srovnávali Petrem nazpívané naše texty na melodii nazvanou Stěna (text Ivoše Cicvárka a můj), rozebírali text Ivana Hlase na jednu z melodií a poté dalších písní, k nimž měli částečně nebo už téměř hotové svoje texty někteří členové dílny (Láďa Zítka, Kuba Horák, Lada Šimíčková, Jarda Síbrt atd.)
A pak byl zase pěkný pařák a večírek, kde excelovala zejména na mandolínu Lucka Redlová, Voyda na harmoniku a další (i já držel kytaru). Tož, bylo to pěkné v těch Beskydech. A fakt tentokrát dost pracovní.
Slávek Janoušek
Slávek Janoušek
 
Příspěvky: 772
Registrován: 11. 12. 2003, 03:53

Zpět na 14. živá textová dílna - Velké Karlovice

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron