Z Petrova dopisu:
Neděle - tady máme dva texty od Ivo Cicvárka a Voydy. Díky moc. Těžké rozhodování. Oba jsou dobré. Psal jsem, že by se mi tady líbil nějaký válečný podtext a k tomu se blíže dostal Ivo. I když děj se mi otvírá až v druhé půlce a na konec jsem dal 2. variantu ref. Na hradbách tvůj syn střílí…. Musely by se tam udělat nějaké úpravy, které naznačí Slávek. Voyda je textově taky hodně blízko a líbí se mi tam spousta věcí. Jen ref. mě nějak neoslovuje a nevím, jestli bych si ho chtěl jako posluchač zazpívat (a to bych si u toho ref. představoval): Na patře zvláštní příchuť...
Chtěl bych, aby tato píseň byla zpěvná a ref. zapamatovatelný, pocitový a zazpívatelný pro publikum. Nějak takto jsem přemýšlel např. u mé písně Nad horú svítá, kde ve slokách je popis děje a ref. je spíše pocitový: Zrádný jsou vítání s válkou, když svítání zlátnou atd. Každopádně jsou oba texty po případných předělávkách bratelné. Tak se rozhodnu po úpravách, o které Vás žádám. Díky.
Za mě: Opravdu jsou oba texty blízko být tím zvoleným. Sám nevím, který doporučit. Takže asi ty úpravy rozhodnou.
Voydo, že je to dobrý text a rytmicky zcela přesný už vynechám. Ty máš jakoby ten středověký slovník ve slokách - trůn, král, královna, cizí říše lákají, ale pak se to v refrénu zlomí spíš do současna, ale zase se to v druhé sloce k tomu slovníku vrátí: Nevím, nejsem si jist, jestli je to dobře. Petrovi, zdá se, vadí ten první řádek refrénu ... mám pocit, že je to ve slově příchuť, které jaksi absolutně nepasuje k tomu slovníku předchozímu. Rozumím, chtěl jsi kontrast, ale jak říkám - nejsem si jist, jestli se to povedlo. On by se samozřejmě i tenhle refrén mohl stát obecně zpívatelným, srozumitelné to je, nedělní ráno po sobotní noci mnohým umožňuje i přesné představy:))) Mohu -li něco doporučit, asi bych se vykašlal na ten kontrast a udělal jedno či druhé - buď ať je to nějaká opuštěná z dávných dob a nebo současná opuštěná, jestli je mi rozumět. Ono to vypadá jako bych říkal: Kompletně předělat, ale někdy je to jen o výměně pár slov... teď jen kterých a za která...
)))
A Ivo, tam to budu muset zvolit jinou cestou: okopíruju a okomentuju text.
Třicetiletý příběh - název evokuje třicetiletou válku, takže se orientuju hned, jenže posluchač to neví, takže se marně něčeho chytá v první sloce:
Zkusím popsat vývoj mysli posluchače. Jen to tady vynechává mezery, takže to dám kurzívou hned za verše.
Říká si:
Tvá krásná tvář
Jak krůpěj z výšky
- čí tvář, jaká krůpěj?
Kámen srdcí proráží
- kámen srdcí proráží?, nemyslel srdce proráží?
Máš dát na oltář
- kdy a kdo dává na oltář? Že by to byl klíč? Nevím...
Slib z dávné knížky
- jaký slib, jaká dávná knížka? Že by bible?
Zvážní v bílém tvá zář
- a proč zvážní ta paní….
- Nevím která bije, o čem to je, jen se motám, chybí mi nějaká nit,
- která je hned v prvním slově názvu, ale ten jsem neslyšel…..
Jenže zvony dlouze zní
Tvé sny mizí v strouze dní
- dlouze/v strouze dní… to bouchne do ksichtu jak je to chtěné, strouhu pryč
- ale chápu, že čas se posunul
Jde k branám kříž
- že by nějaké procesí? A stále nevím, kam jdou….
Na hradbách dál se blýská
- A tady je konečně nějaké větší jasno, neboť jasné sdělení
Na marách zkáza zlá
- A hned další řádek divný … zkáza zlá, ach
Bubny řvou, flétna píská
- jo to představu doplňuje
Zpět nejde svět, čí krev je v tmách
- čí krev je v tmách je děsný verš, no fuj, jak od Machara! Srdce by se rozbušilo i Vrchlickému!
Pár vrásek máš
- že by uplynula léta? Něco se posunulo?
Hlídej své dítě
- má dítě
Úsměv získá tvůj syn
- aha syna
Prý dál vzpomínáš
Víc nebolí tě
- nějaké bolestné vzpomínky, to jsem asi nedával pozor a něco mi uteklo
Splývá s láskou ten stín
- tak aspoň rozumím tomu, že má toho syna ráda
Jenže zvonům sílí hlas
- a hele to je skok
Z dětí rostou muži zas
- dospěl
Na hradbách dál se blýská
- a začínám se bát, že taky půjde do války
Od lesů Švédi jdou
- a už vím i do které, ale až tady, je to ta 30letá
Bubny řvou, flétna píská
Krev sládne tmou
- ty jeden Machare!
Na hradbách dál se brání
- Petr zvolil až ten druhý
Prozatím štěstí má
Klikatá čára v dlaních
Tvou lásku
Tvou sílu
Tvou úzkost
Zná
2. varianta posledního refrénu:
Na hradbách tvůj syn střílí
- on asi ani nemusí střílet, on se může na hradbách i jen
- bránit,,ale hlavně tam to slovo syn musí být
Prozatím štěstí má
- tak zaplať pámbu, netrefili ho
V modlitbách sbírá síly
- přežil a modlí se i za matku! A - síly/střílí, takže nechme ho kvůli rýmu střílet, to může být - dobré
Tvou lásku
Tvou sílu
Tvou úzkost
Zná
- A konec výborný, tady je to všechno správně, Petr zvolil lepší variantu
A výsledek: první sloka je prostě mimo, nevím nic, nějaká paní v bílém, víc nevím, a postupně stárne, od refrénu se začínám chytat, pak to houstne a najednou zjišťuju, že jsem v nějakém, ale poněkud nejasném příběhu z 30leté války a nějaký syn od té paní v bílém, co zatím zestárla, tam bojuje (ani nevím za koho, ale to asi nebude obsahem autorova sdělení..... nicméně sousloví české stavy je pěkné a zas spoustu věcí evokující) a jaksi se ten text stále vylepšuje až do závěru. Takže bych doporučil: začátek jinak, máš-li na mysli nějaký konkrétní příběh, dát tam víc reálií, aby hned v první sloce bylo jasno. Spojení třicetiletý příběh je pěkné a určující... není ho na název škoda? Resp. jmenovat se to tak samozřejmě může, ale nemělo by se to v textu třeba i objevit? Já vím, ono je to dlouhé sousloví a asi by se pro to těžko hledalo místo v té rytmizaci. Vyměnit sudé řádky 1. refrénu, odstranit Machary:)) Možná zasáhnout i do 2. sloky.
Podobně to zvolil i Arnošt: nazval text Pouštní bouře, ale to sousloví se tam vůbec neobjevilo, pak text při napravování této věci úplně o level posunul. Prostě to, co je možné v psané poezii, že název je klíč, ale v textu není, je velice problematické u textů písně. Tak držím palce... asi by to chtělo dost zásahů, ale byla by škoda to nedotáhnout. Jen nenechat tolik toho chudáka posluchače tápat:))).