Romanopisec

[Petr Sedláček]

Vždycky jsem tak chtěl psát romány
Příběhy smyšlených duší
Jak přišlo písmenko do rány
Lovil jsem perem i kuší

Písmenka mám čím dál krásnější
Po béčku vždycky jsem uměl cé
Vážení, není nic strašnější
Než tvůrčí přetlak umělce

Snad je mé umění přeludem
Zoufale toulám se městy
Snad ze mne vůbec nic nebude
Snad jiné objevím cesty

Popsal jsem Romanu písmenky
Nahý jsem jak kapr lysec
Rázem mám veselé myšlenky
Je ze mne Romanopisec!

[Kuba Horák]

Pěkné, hravé, chytré, poslední sloka se mi zdá pro závěr výborná. Jen se mi to nezdá uplně sourodé. Jako by ta nit přeskakovala.

[Daniela]

Vidím to podobně. Zjistila jsem, že mě ale z plynutí vytrhuje vpodstatě jen třetí sloka, která mi přijde prostě o jiném než ta první, druhá a čtvrtá. Co takhle ji vynechat, nebo naopak z ní udělat refrén?