Bluesovka

[Kuba Horák]

Vložte první návrh textu

[Lada]

Tak jsem se ještě pokusila o jeden text...

Blackout

Proud mě zanes na tvůj břeh
jsem jen další trosečník
a mou loď už vzala řeka
Někam

V nečitelném formátu
posílám ti starý kód
Zprávu, kterou nečekáš

Z mapy bílé to vím
že tu poblíž jsou lvi


R.
Ztracený
jsem už dávno ztracený
oheň rozdělávám

Ztracený
jsem už dávno ztracený
Kde je tvé znamení?


Někdo právě spálil mosty
Padá síť a padá noc
Každé spojení je hluché
a němé, hm...

V nepřehledném terénu
hledám vyvýšený bod
slabý signál naděje mé

Stopy v písku čte déšť
smazat vážně je chceš?


R.
Ztracený
jsem už dávno ztracený
mobil dohasíná

Ztracený
jsem už dávno ztracený
ve tvých krajinách
blackout začíná...


K ránu tvůj záchranný člun
našel místo nehody
Pátek přijde za malou chvíli
Kéž ještě nechodí…

[Ivo Cicvárek]

Dost dobré!

[Jarda Síbrt]

Na základě výzvy sem dávám jeden svůj nedodělek (tak trochu na téma „anděl“, které Petr k této melodii na dílně nadhodil...) Jsem ochoten ho obratem dopsat, přepsat, udělat varianty, jen potřebuji nějakou odezvu, zda to mám smysl, či ne. Opakujících se slov chvíli a krátkou jsem si vědom, lze změnit. Jak by to mělo být dál tuším ;)

Nejsi sám (?)

Měl oči modré jako nebe
a dlouhý bílý šál
vlastně znal jsem ho jen chvíli
krátkou

Jen tak mě dloubnul do mých žeber (Řekl mi „Tak si to tak neber“)
a pak se pousmál
tak málo a já náhle věděl
že mi vrátil můj cíl
že mám sílu jít dál

Nejsi sám
ani chvíli nejsi sám
to mi říkal
Nejsi sám
i když držíš slámku krátkou
nejsi sám

[Slávek Janoušek]

Kopíruju z Petrova dopisu:
Bluusovka - tady máme texty od Jardy Síbrta a Lady Šimíčkové. Já se přikláním k Ladě. Tímto děkuji Jardovi, ale Lada se dostala prostě dál. Budu ale ještě rozhodovat mezi textem, který mám od Ivana Hlase, který ho taky ještě upravuje. Ale prozatím se přikláním k Ladě. Ta má v podstatě na tomto textu hotovo. A mně se moc líbí. Díky.

Jardo, asi nemá cenu to dopisovat, protože Petr zvolil Ladin text. Ještě jde o to, jak to dopadne s textem Ivana Hlase. Nevím, jestli se dá předpokládat, že s tím něco udělá. Ale refrén Sedmnáct jako ústřední slogan je zavádějící, je to prostě z jiné desky (i když tam pak je dál: sedmnáct, zase je mi sedmnáct, no hrůza .. ale přichází to pozdě). Refrén předělat a je to, jinak je to toptiž dobrý text.
Lado, ve Tvém textu nakonec zvolil Petr variantu: Hledaný...
Nebyl nám jasný jediný řádek, možná jsme to jen nepochopili: ten který je hledaný a má obavy, zda bude najit, rozdělává oheň a mobil mu dohasíná atd. pak v závěrečném čtyřverší jako by už o to zase nestál být nalezen: je to zejména v tom posledním řádku v tom Kéž ještě nechodí.... možná přetiskni konečnou verzi, ať se bavíme konkrétně. Prostě poslední řádek si najednou protiřečí, to je záměr?
Zejména Petr by měl vědět všechny souvislosti toho textu a dobře mu rozumět, aby to mohl dobře zazpívat... tak prosím o vysvětlení a možná i o to filozofické zázemí textu, které v něm už třeba ani přímo není obsaženo, jen to umožňuje různé výklady.

[Lada]

Blackout (varianta se slovem "hledaný"):

Proud mě zanes na tvůj břeh
jsem jen další trosečník
a mou loď už vzala řeka
Někam...

V nečitelném formátu
posílám ti starý kód
Zprávu, kterou nečekáš

Z mapy bílé to vím
že tu poblíž jsou lvi


R.
Hledaný
snad jsem stále hledaný
oheň rozdělávám

Hledaný
snad jsem ještě hledaný
slyšíš mé volání? / už mi vpluj do dlaní (Slávku, tady u tohoto řádku bylo víc variant - kterou jste vybrali? nebo mám ještě vymýšlet další?) - myslím, že tu první: tuto (Petr mi tuhle vítěznou verzi textu zapomněl poslat, tak to pak ještě zkontroluju. Ale možná ještě zkus vymýšlet jiné varianty... třeba je tam někde lepší....)


Někdo právě spálil mosty
Padá síť a padá noc
Každé spojení je hluché
a němé, hm...

V nepřehledném terénu
žádný vyvýšený bod
slabý signál naděje mé

Stopy v písku čte déšť
smazat vážně je chceš?


R.
Hledaný
snad jsem stále hledaný
mobil dohasíná

Hledaný
snad jsem ještě hledaný
ve tvých krajinách
blackout začíná...


K ránu tvůj záchranný člun
našel místo nehody
Pátek přijde za malou chvíli
Kéž ještě nechodí…


K poslední sloce - trosečník (hledaný), zachránce (ona) a pak Pátek/pátek. Významy mohou být dva, je to záměr a vlastně se od sebe zas až tak ani neliší - pátek jako den v týdnu, který přichází s ránem po čtvrteční noci, v průběhu které je hledaný nalezený a přeje si, aby noc ještě chvíli pokračovala, aby je nerušilo ráno; má to mít takový milostný podtext, asi bohužel ne úplně čitelný, jak vidím. No a pak samozřejmě obligátní záměna pátku s Pátkem, který by také mohl přijít a hledaného se zachránkyní jen zbytečně rušit -) .... Má to být prostě jednoznačně milostné vyústění - když už jsme se konečně našli, tak ať jsme chvíli spolu sami... Tak mi dej prosím vědět, jestli je to průchozí, nebo ne, zkusím pouvažovat i nad změnou, ale škoda, škoda, líbilo se mi to -))) L.

[Slávek Janoušek]

No takhle jsem si to nějak zkoušel (jako jednu z možností) vysvětlovat, ale je to teda trochu zašmodrchané a velmi komplikované. Není to moc jasné, to co jsi tam chtěla mít.... to bys asi musela ještě trochu popřemýšlet..... pátek a Pátek mi došlo hned, to se nabízí (někteří byli ale i vtipnější: Robinson stále čeká na Pátek). Milostný podtext aby tam člověk špendlíčkem hledal.... když ono to ještě umožňuje chápat to celé přeneseně jako obraz (tj. vlastně se nikdo neztratil, jenom ten vztah je komplikovaný). V prvním plánu to je spíš o hledaném, kterému by patřilo přes držku: všichni ho hledají - ona nejvíc - a když je nalezen, tak se mu najednou ještě nechce zpátky do reálu, ještě by chtěl, aby ho chvíli hledali.... takovému by se mohlo stát, že až se ztratí příště, všichni se na něj vy... Tak asi ještě bádej, myslím, že jsme narazili na závadu... bude to možná jen v některých slovech...

[Lada]

Ok, uznávám -) A zkouším nadhodit jiné varianty poslední sloky - co třeba nějak takto (první se mi líbí víc):

K ránu první spásný kontakt
když se zeptáš: „Co je ti?“
v srdci odvolá stav nouze / srdce odvolá stav nouze
ale trvá napětí...

nebo

K ránu tvůj záchranný člun
najde místo nehody
kdo z nás odvolá stav nouze
a kdo zas zabloudí...