Nový život

[Jarda Síbrt]

Abyste neřekli, že sem dávám jen hotový věci. Tohle jsem teď doťukal a ještě s tím nejsem smířený. Tak se do mě pusťte :)

Nový život

Té paní u přepážky
dnes tváře jenom kvetou
má jedinečné hlášky
za každou druhou větou
Směje se celá fronta
povahy chladné tají
a lidé na svá konta
peníze ukládají

Od včerejšího dne je
už zase bez závazků
a tak jí v srdci zeje
místo pro novou lásku
z letitých neřestí
sotva hned budou cnosti
s radostnou předzvěstí
však hledí k budoucnosti

Ta paní u přepážky
co dělá v naší bance
nehledí na překážky
ale na nové šance
A lidé skrz tu paní
důvěru v banku mají
a proto bez reptání
úspory ukládají

Až večer zavře banku
tak začne nový život
u nejbližšího stánku
poslední dá si pivo
A pak už slunná Havaj
a sladké živobití
lidi si zanadávaj
(a) banka to nepocítí

Finální podoba textu níže ve fóru.

[Kuba Horák]

Krásně mě to vtáhlo na místo i do děje a přiznám se, že na mě dolehla ta lítost neboli - hnulo to se mnou. Ten dojem mi kazí poslední sloka, která je příliš mimo reál...jakoby z akčního filmu, přičemž celá píseň se mi reálná zdá.

Další místo, kde jsem se zastavil je "úspory"...najednou mi to přišlo jen zopakování "peněz" ze sloky první...Co takhle dát tam "co mají ukládají"? Ale nevim.

Při druhém čtení mi napadá dát do poslední sloky to "já" - nakousl jsi tam, že dělá v naší bance...tak bych asi vyjádřil svůj vztah k té paní a tím to nějak, možná se špetkou překvapení, ukončil...

Text se čte moc hezky, krásně plyne a je to příběhový, které řadím osobně nejvýš...takže "Někdy je lepší zkoušet sprinty s chrtem, než poměřovat svoje psaní se Síbrtem"

[Ladislav Zítka]

Mně to nesedí v dějové rovině
1. sloka o veselé oblíbené paní.
2. sloka o tom jak se s někým rozešla.
3. sloka o tom jak v ni mají lidi důvěru a cpou skrze ni do banky prachy.
4. sloka zřejmě o tom jak prachy vytuneluje a zmizí.
Pokud tam má být 2. sloka tak 3. a 4. má jiný děj.
Pokud tam má být 3. a 4. tak 2. sloka je zbytečná protože odvede pozornost někam jinam.
Z toho mi vychází že to jsou texty dva se shodnou 1. slokou. Takže jakási dvojpísnička. Pokud jsem to ovšem pochopil správně.

Jinak každá sloka se čte pěkně a cítím v písni(ích) dobrý nápad.

[Jarda Síbrt]

Pro Láďu:
Ahoj, nevidím důvod, proč by se textem nemohly prolínat dva příběhy, které spolu koneckonců úzce souvisí. Naopak. Záleží asi jen na úhlu pohledu. Koukni na to třeba takhle:
1. sloka - paní má radost
2. sloka - proč má paní radost
3. sloka - co ta radost způsobuje
4. sloka - co z toho nakonec vzešlo

Nebo, chceš-li, podrobněji:
1) Jedna paní má dobrou náladu a šíří jí kolem sebe.
2) Paní se s někým rozešla (možná rozvedla) a má z toho radost, což není zas tak úplně obvyklé. Jiní z toho často bývají zoufalí, ale ona naopak. Bere to zjevně jako úlevu, jako možnost (pro nový život) a možná má něco v plánu (za lubem).
3) Tento pozitivní přístup k věci (věcem) z paní sálá a přenáší se na lidi, které pozitivně ovliňuje ve prospěch banky (a oni, pravděpodobně z toho lidského důvodu, se bance nebojí svěřit své úspory).
4) Paní, která vzbuzovala důvěru, byla oblíbená a zapříčiňovala tak nepřímo bance přísun peněz s těmito penězi utekla. Tedy jistý paradox - paní která vzbuzovala důvěru zpronevěřila peníze, (které možná díky ní do banky přitekly). Zároveň náhled na to, jak se dá taky "začít znova". Možná že jí předchozí vztah ničil a vyčerpával, možná že rozchodem/rozvodem o vše přišla a už neměla sílu začít znova poctivě a možná, že v době, kdy jsou zpronevěry a tunely na denním pořádku v tom nevidí vůbec nic špatného a bere to jako dobrý začátek, ale to už jsou jen dohady...
Je tu také objasnění toho, co bylo v druhé sloce naznačeno (pohled do budoucnosti).

Sloky se střídaji, 1. více souvisí s 3. (situace, jak se jeví v bance) a 2. s 4. (příběh té paní) nejen obsahově, ale i formálně (první a poslední verš 1. a 3. sloky).

Snažil jsem se, ale popravdě, asi to v rozsahu 4 slok o sedmislabičných verších neumím udělat čitelnější. Máš-li nějaký nápad, sem s ním.

Pro Kubu:
Ten konec je právě to, co mi taky ještě úplně nesedí. Mezi první a druhou půlkou 4. sloky je docela ostrý střih. Pointa je tady asi docela jasná, ale přijde příliš rychle a hned je konec, což může být na jednu stranu efektní, ale nejsem si jist, zda je to zrovna v tomto případě správně.
Můj původní záměr byl, aby ten konec byl pozvolnější a méně vyřčený. Poté, co si paní dá pivo, tak si vezme taxíka na letiště atd. Nicméně, to by asi znamenalo přidat další sloku a už by to bylo moc ukecaný. Možná, že řešení je najít jiný spůsob jak říct, že ty prachy asi ukradla, ale na prostoru jednoho čtyřverší je to celkem fuška.

[Kuba Horák]

Aha, vyjádřil jsem se špatně. Já bych to tam s těmi financemi nedával vůbec...Pro mě se ta píseň potom stane spíš pohádkou. Takhle se mi to jeví jako obsahově dostatečně plný lidský příběh, který bych zkrátka nějak osobně zakončil. Ale je to tvůj text-)

[Arnošt Frauenberg]

Nemám teď čas na víc než první čtení ... tak jo, ještě jednou , ale: Budeš to hrát? Mně by se to možná ... Po menších úpravách. Až se vrátím, tak se k tomu vrátím. JÁ SE VRÁTÍM!!!

[Arnošt Frauenberg]

Aha už to vidím, druhá sloka, pátý a sedmý řádek, je tam o slabiku míň a pak mi nesedí tohle: Lidi si zanadávaj / (a) Bankla to nepocítí ... v tomhle spojení mi to nedává smysl. Když to banka nepocítí, tak to asi nepocítí ani lidi, takže si nezanadávaj. Možná je to blbost, ale ty lidi bych nechal spokojený. Že to banka nepocítí, bych nechal, to je v pořádku a ty lidi, ty si ani ničeho nevšimnou. Tak nějak bych to pointoval. Pak by to nevypadalo jako velká tuneláž, nebylo by to tak "akční", jak říká Kuba. Mělo by to lidštější rozměr a tak. Jako že, vždyť si vzala jen trochu, jen "na slušný dožití" ... ::--)) Tak nějak bych to viděl. A teď už fakt musím.

[Ladislav Zítka]

Jardovi:
Jasně že to tak může být. Mně ten děj jen zarazil a musel jsem ho číst ještě párkrát abych si to dal dohromady. Posluchač takovou možnost nemá.
Arnoštovi:
Já to pochopil tak že když vytuneluje banku banka to nepocítí protože to zaplatí stát.No a následně lidi nadávají jakej je to bordel. Nevím jestli to tak bylo myšleno ale mně to smysl dává takto.

[Lada]

Ahoj, nemám žádnou radu ani věcnou připomínku, jen chci sdělit pocit, jaký to ve mně vyvolává. Použiju Kubův oblíbený termín, zdá se mi to ucpané. Když si text čtu, tak přes všechna slova ke mně nějak nedolehne ten příběh, úplně na něho zapomenu než dočtu... Možná je to ale moje chyba, myslím, že na mě je to prostě napsáno příliš epicky, narozdíl od Kuby to moc nemusim.....
Ahoj, Lada

[Jarda Síbrt]

Díky všem za reakce. Myslím, že máte pravdu všichni. Jedna věc je výklad textu a změny, druhá je celkový dojem z něj. Přiznám se, že to je pro mě v tomto okamžiku důležitější. Lada se dotkla něčeho podstatného, co nějak podvědomě cítím a nevím co s tím.

I když rozhodně nemá jít o lyrický text a jedinou nadstavbou nad tím příběhem měl být jakýsi usměv či úšklebek, tak asi Lado chápu, co chceš říct. A přestože jistá povrchnost v tom textu je vlastně záměrem, nějaký otisk by asi zůstat měl...

Kubo, s tou poslední slokou taky nejsem spokojen. A konečně je tam více takových míst. Namísto "jedinečné bych raděj měl dvě slova, něco jako "samé vtipné", ale to se mi nelíbí a nic lepšího mě nenapadá.
Obrácený přízvuk v "-šího dne je" by se asi interpretací dal zamaskovat, ale taky to není ono atd.

Arnoště, jestli se Ti to líbí a víš co s tím, klidně se nad tím zamysli a zašťourej do toho.

[Jarda Síbrt]

Tak jsem se k tomu textu po šesti letech vrátil. Dá se tedy snad dá říct, že už mám trochu odstup.

V druhé sloce jsem nahradil bez reptání slovy bez váhání a změnil konec, který se mi od začátku moc nezdál. Tady asi to, čeho se nejvíce dotýkal Arnošt. Pointa zůstává v podstatě stejná, jen je subtilnější, vyřčená nepřímo, dobrovolná.

Snad to brzy uslyšíme od Madam v triku.


Nový život

Té paní u přepážky
dnes tváře jenom kvetou
má jedinečné hlášky
za každou druhou větou
Směje se celá fronta
povahy chladné tají
a lidé na svá konta
peníze ukládají

Od včerejšího dne je
už zase bez závazků
a tak jí v srdci zeje
místo pro novou lásku
z letitých neřestí
sotva hned budou ctnosti
s radostnou předzvěstí
však hledí k budoucnosti

Ta paní u přepážky
co dělá v naší bance
nehledí na překážky
ale na nové šance
A lidé skrz tu paní
důvěru v banku mají
a proto bez váhání
úspory ukládají

Až večer zavře banku
tak začne nový život
u nejbližšího stánku
poslední dá si pivo
Odlétá už dnes v noci
to je ta velká změna
A má z ní dobrý pocit
(vždyť) banka je pojištěná