Naposled

[eg_eg_eg]

Níže uvedená báseň vznikla jako řešení úlohy "báseň na pět slov" zadané Michalem Kosmonautem Šimíčkem v pořadu Vytrženo z kontextu (2. díl, radio Proglas, 7.2.2024). Ta slova byla "padaly, kadeře, židle, učitel, nesmí". Báseň je volně inspirovaná příběhem ze závěru knihy "Nemocí stala se pravda" Marka O. Váchy, kterou jsem dočetl den před vysíláním pořadu. Výsledek je zde:

Padaly hvězdy uprostřed noci,
stáli jsme spolu, už jenom tiše,
nevyřkli přání, zůstal mi pocit,
že život divné příběhy píše.

Kadeře ve větru smutně ti vlály
v očích tvých tonul jsem naposled
za chvíli i zbylé mosty se spálí,
jak rád bych s tebou vzdor všemu vzlét

Učitel přísný v mé mysli sídlí,
říká mi jasně: "Drž si svou židli,
některé věci se prostě nesmí."

Poslušně mlčím, usmát se snažím,
nevyjdu dále než na zápraží,
neřeknu světu "na záda vlez mi".