12.–14. 4. Jarní živá textová dílna v Hořicích u Blanska

Zápis do tabulky účasti ve fóru


No nazdar

Text x melodie, text x báseň, důležitost textu v písni, funkce a styl textu atd.

Moderátor: kosmonaut

Odpovědět
Kuba Horák
Příspěvky: 1903
Registrován: 12. 12. 2003, 20:54
Bydliště: Na výsluní 1362, Nový Bor, 473 01

No nazdar

Příspěvek od Kuba Horák »

O této kolonce jsme vlastně přemýšleli už při zakládání dílny, ale tehdy se ještě nevědělo, jak to všechno dopadne a bude-li taková věc vůbec na místě. Po té spoustě příspěvků a po dlouhých (a jistě i moudrých :lol: ) zamyšleních se nad textem a všemi pohledy na něj –mimo jiné třeba s Kosmonautem (tuším, že ty naše plky najdete při rozebírání textu Bufet V) jsme se pro vznik tohoto prostoru rozhodli. Z navrhovaných názvů – Čajovna bez čaje, Text ve městě…jsme nakonec vybrali tuctový „teoretický koutek“. Tož tak. Snad se vám tady v té imaginární čajovně bude líbit a zanecháte tu stopy filosofovy. A když už jsme si to takhle spískali, odvážně začnu.

Po všech těch pokusech o vytvoření dobrého písničkového textu, si nejsem ani dnes jistý, jaký že to ten rozdíl mezi básní a písňovým textem je. Vypěstoval jsem si v sobě pocit, že písničkový text musí splnit o něco víc pravidel a potřeb. Je to samozřejmě jen mé vidění, ale po tom roce a půl hledání se mi zdá, že holka báseň to má oproti klukovi textů lehčí v neomezené svobodě. Když textařovy řádky nejdou dobře do huby, každý má jiný počet slabik a větám chybí rytmus, všechno je tak trochu špatně. Když se to samé stane básníkům a dílko má něco do sebe, neděje se nic. Já osobně mám asi sklon k co nejbližšímu soužití básničky a textu. Pro texty jsem se rozhodl pro tu naději, že slova, která jsem napsal, jednou poletí dál v písni s hudbou, která je svým způsobem okřídlí. Báseň jsou pro mne krásná pírka na papíře, píseň krásný pták, který si to z toho papíru střihne k nebi nebo třeba na louku.
Takže je to všechno úplně jasně nejasné.
V poslední době jsem toho napsal pramálo. Je to právě proto, že ve mně zase stoupla příčka autocenzury a všechno se mi zdá být nedobré. Chci psát texty, které by mě svojí povedeností a svým obsahem opravdu rozsvítily, ne jen ty se kterými jsem spokojený. Chci si v tom textu zahrát svůj příběh a vědět, že je dostupný i pro druhé. To je spolu s kvalitou jednotlivých obrazů a řádků a originalitou textu také to, co se mi líbí na oblíbených písničkářích. Text nemusí být složitý, ale musí člověka dostat, člověk mu musí věřit a cítit při tom, že nic takového ještě neslyšel. Jsem pro průzračnost textu a taky jsem už párkrát napsal, že cesta k dobré jednoduchosti se mi zdá strašně těžká. Dřív jsem se topil v symbolech, ale teď už by mi to přišlo jako alibismus. K tomu všemu samozřejmě přispěje notnou dávkou i interpretace a čarodějka HUDBA. Když se ptám, co je pro píseň důležitější, přikláním se chvíli tam a chvíli tudle. Stupidní slova geniální hudební nápad nezachrání a opačně. Píseň je asi souznění obou těchto světů a jeden bez druhého těžko dýchá. A ta interpretace je taky ošidná. Není problém zprznit krásnou hudbu s krásným textem. Vím to, sám to často dělámJ
Uživatelský avatar
Denny
Příspěvky: 381
Registrován: 25. 3. 2004, 08:53
antispam: Ne
Bydliště: Země, třetí planeta od Slunce
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Denny »

Sedím u počítače, který velmi líně stahuje cosi ze sítě a čekám, až mi pojede první jarní trolejbus. Abych neusnul, poslouchám rádio, jsou čtyři hodiny ráno a většina stanic hraje česky a bez vstupu moderátorů. A tak poslouchám texty a říkám si, co asi vede autora k tomu, aby něco zrýmoval a protlačil do éteru. Už se ani nerozčiluju když slyším nějakou češtinskou blbost, ale ještě stále nemůžu přijít na to, o čem některé texty jsou a proč byly napsány. Jsem toho názoru, že text by neměl být jen výplní do hudby a že by interpret měl přinejmenší vědět, o čem to vlastně zpívá a jestli slova, která zpívá vůbec dávají smysl. Následující zamyšlení tedy bude na téma "Kdy je lepší text psát a kdy ne."

Situace první: Nechala mě dívka
Sednu si k papíru a všechen žal na něj vypíšu, nebude mi na to stačit jeden papír, budu jich potřebat alespoň pět a to se ještě uvidí, jestli jich nebude mnohem víc. Faktem ale je, že si ulevím (alespoň dočasně), ale současně si zavařím do budoucna, protože jestli mám trochu soudnosti, tak si opětovném přečtení mého básnického díla po nějakíém čase budu chtít nafackovat, nebudu věřit, že jsem to spáchal já a budu se snažit nenápadně od kamárádů vyzvědět, jestli jsem jim to nedejbože nedal přečíst. Pakliže jsem to v úplném pominutí smyslů dokonce poslel oné dotyčné dívce, budu si přát, abych odjel na dlouhodobou studijnáí cestu do Austrálie. Zjistím totiž, že text se nejenom vůbec nerýmuje, ale že navíc obsahuje velkou spoustu vyslovených volovin, nesedí v něm takt ani verš a obsahově se dá přorovnat k něčemu, co napsala minulý týden moje sedmiletá sestřenice. V zásadě zjistím, že jsem tma našrouboval minimálně jednu pláúpolající svíčku, jedny koleje co reznou, sedma půl rádobypřekvapivých point a nepočítaně hrubek a stylystických prohřešků proti zdravému rozumu všeobecně. Já vůl, budu si říkat, že já to někde dokonce četl nahlas! Kdo si to alespoň jednou vyzkoušel, ví, o čem mluvím.

Moje rada - rozchod není vhodné kompenzovat veršovanou tvorbou neprodleně po jeho udání se. Rochod s dívkou byl, je a bude inspirací k mnoha zdařilí, někdy dokonce geniálním dílům, ale chce to odstup, nejen ten časový, ale i osobní. Určitě se mě bude lépe psát, když si jednou na podzim řeknu: Sakra, to to letí, Mařka mě nechala už před sedmi lety, to jsem se tenkrát ale nasmál, no vlastně ani moc ne, ale teď mi top přijde docela legrační, ona už je koneckonců vdaná, ztloustla a její muž je alkoholik, tka co kdybych o tom napsal nějakou rýmovačku a pořádně jí, vopici jednu vosolil, stejně mě tenkrát pěkně naštvala. Dáme tomu nějakou tu špetku zamyšlení a uvidíme, co z toho vyleze.

Takže zatímco báseň vzniklá bezprostředně v/po vypjaté duševní situaci je tématicky zaměřená k základní myšlence: "Ty jsi mě nechala a já jsem hrozně nešťastnej, jak jsi mi to mohla udělat, ale počkej až se vzpamatuju, ještě budeš litovar, páč já se vymakám a najdu si nějakou super kost a na tebe se už ani nepodívám. Nebo podívám, ale jenom jako na kamarádku, abys věděla...", verše psané s odstupem dokáží uznat, že jsem si za to možná mohl i sám, protože jsem byl pěknej frajírek a neměl jsem ani zbla rozumu. Závěr tedy - když jsem nešťastnej, zajdu si na pivo, nebo to rozkecám kamarádům a ono se to nějka vyřeší, ale nepíšu o tom básničky.

Situace druhá - právě jsem se zamiloval

To je velmi podobné, jako předchozí případ, nicméně tady dělím zamilované verše na dvě skupiny - na verše tzv. "Balící" a na verš "obdivné".

Verše balicí
Děsně se mě líbí Kačenka odnaproti (z vedlejší kanceláře, řidička bagru na stavbě přes silnici, sestřenice mého kamaráda, co k němu přijela na prázdniny...) i rozhodnu se ji sbalit, čili na ni PUSOBIT a v rámci jmenovaného se rozhodnu ji okouzlit svým intelektem a romantickou duší. Sepíšu tedy báseň plnou tajuplných metafor, o které jsem přesvědčený, že ji dostane do kolen a odtud už je to jen kousek do polohy vodorovné. Pokud k tvorbě takové básně přistupuji s chladným rozumem, podněcován pouze svým zvířecím chtíčem, může vzniknout věc zajímavá, vtipná a koneckou je možné, že si bude báseň z dotyčné dělat nepokrytě srandu, ale bude tak činit velmi rafinovaně, takže to Kačenka odnaproti ani nepozná a stejně mi padne kolem krku. Viz. například dvojverší, které je vhodné nadrásat vyhlédnuté oběri na nějakou dobře viditelnou část těla a pak potměšile čekat, jak na to bude reagovat ("Jako bednu nanuků, chci tě přími fyzicky, jenom vzít tě za ruku je úkol přímo nadlidský - doporučeno pro horká letní období, v zimě to zní divně).

Pokud ale nedejbože začnu milostně třeštit a jsem skutečně přesvědčen, že moje vyhlédnutá Kačenka je ta jediná a žádnou jinou už nechci, protože právě a jenom Kačenka je naprosto a fantasticky dokonalá, měl bych se na psaní veršů taktéž vybodnout a Kačenku rovnou pozvat do kina, nebo se jí drsně zeptat, co by řekla na společné očuchávání a olizování. Ušetřím si tak spoustu času, kterých jinak věnoval vymýšlení kostrbatých veršů na nezveršovatelná slova. Když je toho tolik, co chci říct, měl bych mlčet a hledat jiné výrazové prostředky.

Verše obdivné
Pokud jsem se Kačenkou již úspěšně seznámil a přesvědčil ji, že ostatní kluci ve vesnici (ve městě, na montáři, v budově...) jsou narozdíl ode mě kreténi a Kačenka mi to zbaštila, v důsledku čehož spolu teď trávíme celkem dost času, mlže se stát, že jí budu chtít udělat obyčejnou radost a rozhodnu se to provés pomocí originálních, světem dosud nespatřených veršů. Potom má skutečně dobrý důvod nějaké napsat. Všimněme se - nechci použí verše ve svůj prospěch (tedy nepotřebuji do světa vykřičet, jak moc mě něco bolí, ani nepotřebuju nikoho dostat do postel nebo do cukrárny). Vyberu si na Kačence něco, co se mi na nístále líbí i po letech (měsících, týdnech, menší časový úsek bych považoval spíš za nedostatek informací, než za nekritický obdiv) a takzvaně si k tomu sednu. Už nechrlím myšlenky, jak mě přijdou na mysl, nýbrž pečlivě vážím slova a snažím se o nějakou větnou stavbu (třeba nepíšu "Ty vado, ty si fakt skvělá, hele jak mě to bere..."). Báseň pak většinou obsahuje nějakou příčetnou myšlenku, v mnoha případech i nějakou skrytou nebo překvapivou pointu (Napříkldad:"Pamatuješ se, jak jsem ti psal po zádech to o těch nanucích? Tak to pořád platí, pořád tě rád beru za ruku a pořád jsem u toho nesmělej..." - samořejmě vhodně zveršováno.").

----
Tak a teď už mi ale jede ten trolejbus, takže pokračování při příští noční službě nebo při něčem takovém, ještě nás čekají situace Jsem tremp a miluju les, R8d bych ukázal, kolik znám ciozích slov, Dokážu rýmovat Mává, Dává, jsem tedy básník a mnoho dalších.

Takže se těším,

váš samozvaný teoretik Denny
Uživatelský avatar
Denny
Příspěvky: 381
Registrován: 25. 3. 2004, 08:53
antispam: Ne
Bydliště: Země, třetí planeta od Slunce
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Denny »

Následuje pokračování teoretického rozboru:

Situace třetí: Jsem tramp

a jsem na to patřičně hrdý. I když si popravdě řečeno nejsem dnes už tak jist, jak to mezi trempy chodí v současnosti, když jsem propadl trempingu v nějakém nevysvětlitelném pomatení smyslů začátkem devadesátých let já, byla to masová záležitost, jelikož už "se smělo" a člověk v lese o čundráky doslova zakopával. Takže popisované bude zřejmě deset a více let staré.

Takže jsem tramp. V pátek a o prázdinách (dovolené, když jsem zrovna nezaměstnaný) na sebe navleču maskáče některé z armád, na záda hodím usárnu (Alici, Tulák I nebo II, prostě nějaký batoh), přes rameno žracák, na ghlavu narazím klobouk a hurá na nějakou zříceninu, třeba na Gutštejn. Přes den jdu, převážně po turistických zbnačkách, kterými ovšem naoko opovrhuji, večer pak usednu k táboráku. U táboráku je někdo, kdo má kytaru a hraje na ni písně. Je to pro mě novinka, protože písně zde slyšené se ztěží slyší jinde. I když mám slušnou sbírku přepálených cédéček a MP3trojek, vždy někdo hraje něco, co ještě neznám. CO je nejhorší, všichni ho polsouchají a některé labilnější popvahy na něm mohou oči nechat. Uši taky. To by se mě taky líbilo. I rozhodnu se na kytaru naučit. - teď by měl následovat dlouhý předlouhý seriál o učení na kytaru, ale jednak sem moc nepatří, druhak jsou povolanější než já, takže to přeskočíme. Když už trochu na kytaru umím, napadne mě, proč si nenapsat nějakou píseň sám, ostatní ji nebudou znát a budou jenom čumět, o což mi především jde. Takže si sednu k naučeným akordům (obvykle Ddur, Cdur, Amol a cikánské G) a začnu vymýšlet text. Narvu do něj vůni lesa, kouřící kotlík po ránu, řemínky na krku a něco o cválajícím stádu (odkazuji na knihu Miss Porta od Zdeňka Šmída, je to tam moc pěkně rozvedené).

A teď moje rada (sakra, už jsem jako Halina), jak na to, když už tedy mocí mermo musím nějakou trampskou blbinu spáchat:

a) je dobré si uvědomit, že zlaté časy trampingu už jsou pryč. Je to prostě tak a je třeba se se tím smířit. Kdysi ve dvacátých letech pobíhali po lesích MUZIKANTI a hráli swing, pak se celkem ztratilo, že do toho většinou brečeli, jak jim někdo ubližuke.

b) agitací pro pobyt v lese jsme sami proti sobě, nebude v něm totiž brzo k hnutí, když do něj polezou všichni. Navíc, ono už bylo praktickly všechno mnohokrát řečeno a zazpíváno (viz. bratři Nedvědi)

c) položme si otázku: O čem vlastně píseň má být? O tom, jak jde někdo po pražcích a šoupe kanadama dehet? Jak táborák plá a někdo mi právě nalomil palec? O válce Severu proti Jihu? O Kačence, která nechce jezdit na čundr a raději surfuje po internetu a je proto máklá?

d) pro koho je text určen, tedy kdo dnes poslouchá podobné věci? Oslovím posluchače, kteří doma vlastní domácí kino, mixér s vlastním mikročiopem, klimatizaci, nafukovací milenku a 200 satelitních programů písní o rose na ešusu? Potkal jsem jednou, asi pět let zpátky jednu slečnu, která třískala do kytary špatné akordy a tak jsem ji po nějaké chvilce poopravil (ne, bylo to tak, že jsem to nemohl poslouchat, tak jsem se do ní navezl). Řeklami, ať jí do toho nekecám, protože už jí vyšlo CéDéčko. No, půjčil jsem si ho. Bylo vypálené doma v počítači, nahrané na jeden mikrofon někde na kazeťák a obsah byl mdlý až blbý. Napočítal jsem asi sedm náručí u vůně koní, tři deštivá rána v kempu pod skálou a tak podobně.

Záverem tedy můj pophled na celou věc - hlavně soudnost
Uživatelský avatar
zebrovnik
Příspěvky: 147
Registrován: 1. 12. 2004, 16:47
Kontaktovat uživatele:

Situace ctvrta- Jsem snilek a mam vnitrni svet

Příspěvek od zebrovnik »

Ahoj Denny, nestihl jsem si to jeste cele precist, ale co by jsi rekl k teto situalci- priklad svym zpusobem i Milan ( melancholik) kaja
Kuba Horák
Příspěvky: 1903
Registrován: 12. 12. 2003, 20:54
Bydliště: Na výsluní 1362, Nový Bor, 473 01

...

Příspěvek od Kuba Horák »

Ahoj Karle, jak to myslíš s tím Milanem? Jestli se do toho můžu zapojit...
Uživatelský avatar
zebrovnik
Příspěvky: 147
Registrován: 1. 12. 2004, 16:47
Kontaktovat uživatele:

k MIlanovi

Příspěvek od zebrovnik »

Obavam se, ze se mi to sem nanapsalo predtim cele, ze jsem tam psal, situaci ctvrta: Jsem snilek s vlastnim videnim sveta- priklad Melancholik
Milan(cholik)

Příspěvek od Milan(cholik) »

ahoj,
proč zrovna moje maličkost jako teoretická situace?
Koukám,že budu muset napravit svůj profil,projevit různorodost tvorby.
Myslím že každý z nás má svůj vnitří svět, svůj styl. Byla by škoda ale někoho posuzovat podle pár textíků,podle zlomku jeho tvorby.
Doufám,že jsem pochopil správně vaše slova.
Milan(cholik) :)
Uživatelský avatar
Denny
Příspěvky: 381
Registrován: 25. 3. 2004, 08:53
antispam: Ne
Bydliště: Země, třetí planeta od Slunce
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Denny »

To jsem si teda dal, to jsem si zavařil Smile Ten rozbor jsem evidentně napsal při absenci příčetnosti a kdybych věděl, že pak po několika týdnech potkám osobně odborníka , Jirku Moravského Brabce a všechny ostatní, kteří o tom něco vědí, byl bych tiše někde v koutku. Původně jsem chtěl přispět k tomu, aby nevznikali texty blbé a naivní a měl jsem docela strach, abych to nebral moc ubjektivně (sousedovi Nováčovi se líbí techno, já bych ho zabil, já si brnkám na zahradě Redla, on by zabil mě) a tak jsem se snažil vypíchnout jenom ty situace, se kterými jsem se osobně setkal a které mě přišli někdy až trapné. Myslím že každý jste se alespoň jednou potkal s někým, kdo tvrdil, že si sám píše texty nebo hudbu a když to pak zahrál, byl tam alespoň jeden tunel, jedno zlomený srce nebo nějak jinak maskovaná deprese.
Pak jsme ale byli na dílně a Jirka Brabec umí svoje teoretické myšlenky (o tom jak psát a čeho se vystříhat) formulovat daleko lépe, a jak jsem zjistil, v časopisu Hitbox e i pěkně rozepsal, budiž tento seriál učebnicí začínajícím i v textovém vlaku už jedoucím. Hodně se dalo dozvědět i od Slávka (jakpak by ne, že), Ivo Cicvárka, Petra Sedláčka, Kubuse a všech, kdo se zůčastnili improvizovaného tvoření na dané téma.
Vzdávám se tedy pokorně role mentora, páč do toho nemám co kibicovat, neboť jsou daleko fundovanější a od teď budu machrovat jen v oborech, kde si budu jistý svým jednookým kralováním mezi slepci. Domluvil jsem. Howg.

Denny, náčelník kmene Zběsilých vodopádů a fotograf inflagranti sdružení Koule
Uživatelský avatar
zebrovnik
Příspěvky: 147
Registrován: 1. 12. 2004, 16:47
Kontaktovat uživatele:

omluva

Příspěvek od zebrovnik »

Promin Milane, pokud se te to nejakym zpusobem dotklo, ja jsem nemel v umyslu te nekam zaskatulkovat, ani jeste vice tvorbu skatulkovat, jen jsem chtel uvest, ze basne jsou kolikrat smesi vseho, co chceme nebo co si prejeme videt, ze to je okno nasich pocitu a nekdo vice nekdo mene nam do svych pocitu dava nahlednout. Svuj vnitrni svet, kdyz u druheho smys poznat, je to veliky dar, proto jsi mi poslouzil jako priklad, koho bych ja takto videl. Verim, ze je zde vice autoru, stejne tak verim, ze pises i neco jineho, nez jsem tim mel namysli! Doufam, ze jsem te tim nejakym zpusobem neranil a dal nam budes dovolovat prozkoumavat tvuj vnitrni svet a snit! Ahoj Kaja
milancholik
Příspěvky: 52
Registrován: 19. 3. 2005, 09:22
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od milancholik »

Čau Kájo.
To je v pohodě,neomlouvej se,není za co. Jen jsem nevěděl,z jakého důvodu se mi dostalo této pocty :lol: . Samozřejmě na dílnu ani na vás nezanevřu!! Byl bych sám proti sobě. Je moc dobře,že něco takovýho existuje.
Děkuju a těším se na další texty,ohlasy.
Pic, Milan
Uživatelský avatar
zebrovnik
Příspěvky: 147
Registrován: 1. 12. 2004, 16:47
Kontaktovat uživatele:

pro Milana

Příspěvek od zebrovnik »

javascript:emoticon(':D') kaja
Uživatelský avatar
Culka
Příspěvky: 44
Registrován: 20. 7. 2008, 21:25
Bydliště: Jsem z těch co jsou hlavou v oblacích, na Zemi vůbec nežijí...

Příspěvek od Culka »

Když o tom tak púřemýšlím, všechno, co jsem kdy napsala (naštěstí toho není moc, co jsem rozšířila mezi lidi :? ) tak či onakzapadá do někteého Dennyho modelu.
Přemýšlím jaké písničky tedy psát, když nechci psát o politice apod.
Když chci psát o lásce, o přátelství, o lidech, a bohužel si neodpustím ani sem tam něco o přírodě.
Sbohem a díky za všechny ty ryby
Culka
Uživatelský avatar
Denny
Příspěvky: 381
Registrován: 25. 3. 2004, 08:53
antispam: Ne
Bydliště: Země, třetí planeta od Slunce
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Denny »

Pane jo! Tomu říkám diskuse vedená přes několik let :) Kdy jsme to začali, před třemi, čtyřmi roky? Ach jo, že jsem klávesnici a pusu nedržel. Ale já se rozčiluju dodnes, převážně když na mě zaútočí nějaké rádio, tedy ne ten přístroj, ale stanice. Začne to u moderátora, který většinou plká neskutečné hovadiny a končí to u výběru písní a jejich textů. Za těch pár let jsem dospěl k tomu, že text umím napsat jen průměrný (když tedy už mám napsat něco pozitivního), ale umím poznat text blbý (co třeba David Koller a jeho poslední hit?).

Piš Culko co chceš a nenech se odradit, text by měl vycházet především z tebe. Jen nezapomínej, že textařina je řemeslo jako každé jiné a i když to není tvůj případ, odkazovat se při něm na "vnitřní pocity, kterým posluchači nerozumějí, protože jsou blbí, takže si budu psát co chci a v mě do toho nekecejte" je trapné. Bylo tu takových už několik.

Jak řekl už Jan Werich: Čtenář a divák není blbec, blbá může být jen knížka nebo hra. A ještě jsem si vzpomněl, u nás v Plzni máme filmový festival Finále a jednou ho uváděl Jarda Dušek. Nějaká hvezdička řekla do mikrofonu vtip, nikdo se nezasmál a on ona na to: "Asi jste to nepochopili". Jarda jí uklidnil, že pochopili, že to jenom nebylo vtipný, spíš blbý. Takže víc vnitřních Dušků, co se nebojí to vyslovit :)
Uživatelský avatar
Denny
Příspěvky: 381
Registrován: 25. 3. 2004, 08:53
antispam: Ne
Bydliště: Země, třetí planeta od Slunce
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Denny »

Uživatelský avatar
Culka
Příspěvky: 44
Registrován: 20. 7. 2008, 21:25
Bydliště: Jsem z těch co jsou hlavou v oblacích, na Zemi vůbec nežijí...

Příspěvek od Culka »

No ano, samozřejmě, že jsem tu odpověď chtěla napsat Dennymu sem a ne do absolutních rýmů, či kam jsem to napsala. Asi bych měla chodit dřív spát, nějak mi stávkuje mozek.

Ahoj Denny, nějak mi u Tebe na blogu nejdou odeslat komentáře, nebo jdou, ale nevím o tom, tak Ti to raději napíšu i sem:

jedenáct let, z toho deset "na vážno" hraju na zobcovku, od loni jsem přibrala ještě příčku. Kromě toho mám spoustu dalších zájmů, přičemž jeden z nich mi požírá cca 9 hodin z každého všedního dne. Snaha naučit se něco na kytaru byla. Udělala jsem přesně základní chyby: Tatínkova kytara, staré struny kilometr nad hmatníkem. Dala jsem si tu práci a našla staré tatínkovy učebnice. Neměla jsem trpělivost brnkat stále dokola éčko, tak jsem přešla k akordům. Hrála jsem poctivě každý den. Mé nadšení vydrželo přesně do té doby, než mi prasklo géčko a já ve svém nabitém programu neměla čas si dojít koupit nové. Když jsem se vrátila domů po lekci šermu, hodině flétny, komořiny a mimořádné zkoušce sboru, přičemž mě ještě čekal domácí úkol z němčiny a biflování chemie, bývalo cca osm až devět hodin. Tak jsem se na to zkrátka vykašlala, mám každý den půlhodinku navíc a nakonec, ač se u toho nedá zpívat, leccos zahraji na flétnu, to mi prozatím stačí. Pokud ale někdo chce začít hrát, nezbývá mi, než s Tebou souhlasit. Pod flétnu se nedá schovat, nejznačnější handicap je, že nemohu zpívat (přesněji řečeno, že nemmohu normálně zpívat)ani sahat na plotnu. Na druhou stranu náklady na koupi mého nástroje nejsou tak vysoké (hovořím samozřejmě o zobcovce), nástroj je skladnější a odolnější. Na druhou stranu bych asi těžko někomu naleťela na flétnu. Oproti tomu na kytaru umí obstojně zahrát leckdo, na flétnu nikoli. Většina malých zobcoflétnistů se na to vybodne a jde hrát na saxík.
To jsem se ale rozpovídala!
Jinak ještě něco: málokdo se začne ve čtyřech letech učit hrát na kytaru. S flétnou je to jinak


Tím však nijak nezpochybňuji tvoji kytarovou ódu, jen obhajuji nástroj, který mě provází značnou část života, dříve jako prevence před astmatem, dnes jako úžasný a myslím, že ušlechtilý koníček.

P.S. Pravda je, že kdyžk ohni přitáhnu flétnu, hned mi ji berou a zapíchnou do mraveniště, že k táboráku patří kytara. Nesouhlasím s jejím monopolem, ale jsem sama proti mnoha. Ts, nevědí oč přicházejí. Jsou pitomí...
Sbohem a díky za všechny ty ryby
Culka
Odpovědět

Zpět na „Náš teoretický koutek“