je obyč tak na mne moc nekřičte
Předjarní
Na špičkách zasněžených stromů
slunce si začíná nesměle hrát
mráz ještě zahání nás domů
zima se nehodlá tak lehce vzdát.
Pod sněhem schovává se louka
na řece u splavu trhá se led
za okny studeně to fouká
zima se rozloučí, jenom ne hned.
Sněženky odvážně se ptají
zda-li už přišel ten správný čas
rampouchy na okapech tají
v předtuše, že bude tepleji zas.
Noci se odevzdaně krátí
přiroda za chvíli bude v květu
vlaštovky už se brzy vrátí
dřív, než se naděješ, jaro je tu.