Tragedie genetiky

[zebrovnik]

Jsem i nejsem to já?
Hmota hnětlá v dvojím čase,
malinká buňka oživlá.
Kdo byl dříve ovce, prase?
Vyrovnati se chyb a pláče,
v masce dvojí, dvojích rán!
První pýří se jak ptáče,
druhý je světem udolán.
Žízním touhou a jsem ji pln!

Zapsáno 1.1. 2002