Co by tomu asi řekla moje první slečna,
a že už je to dávno, co má není,
už jsme k sobě jako kruh a tečna,
i když plní pochopení.
Byli jsem spolu od mala,
seděli jsem v jedné lavici,
ona samá pochvala,
já zas pořád v třídnici.
Spala u mě v pokoji,
když se někdy sama bála,
teď už se asi nebojí,
i když stejně něžně sálá
Vidíme se málo, ale dál si píšem dopisy,
ono je to taky přes půl města,
je lepší myslet na kdysi,
než s tím prostě přestat
