lyrika

[Jakub Fišer]

I.

Roztrhla se peřina
pod kterou spávají
nebeští sarafínové

Na nevinnou prosbu o milost
Ukřižovaného Kaina
padají tisíce sněhobílých střípků zlého zrcadla
tisíce sněhobílých ďáblíků
tají v němých ústech
Ukřižovaného Kaina.

A nikdo ani nevzdechne
a nikdo ani nešeptne

jen pár plůdků
jeřabin
ukápne pod křídla strakapouda
a odlétne kamsi
k roztrhaným peřinám
pod kterými spávají
nebeští sarafínové
daleko od nevyslovených proseb
Ukřižovaného Kaina

II.

Je prázdno

Nezavřeným oknem
padají Sněhurky
básníkovi do slůvek
a hasí svíčku
v srdci malé Gerdy
a nikdo nezasténá
a nikdo nevykřikne
jen pár rudožlutých jablíček
se vysype do sněhu
když do jater
kopím bodají
Ukřižovaného Kaina








III.

Když spěchal Šimon
vulgo svatý Petr
vrátit Pánu
neprominutý dloužek
spustila se sůl
z roztrženého pytle
do ran
Ukřižovaného Kaina

A nikdo již dnes jidiš nerozumí
a tak nikdo neodpoví

na výkřiky zoufalství
nad zasolenými ranami
Ukřižovaného Kaina

Jen jíní z Gerdiných slz
roztaje v šarlatu šípků
když roztáčí karafu
zchlastaní soldáti
losujíc o šaty
Ukřižovaného Kaina

IV.

Je ticho

Skrz rty
šesti barokních andělíčků
šesti okřídlených robátek
šesti adolescentních amorků
s mušelínovými zadničkami
protekly zmrazky
přechlazeného šampaňského
do vousů
Ukřižovaného Kaina

Ani šlechtična nezívne
ani trubadúr nezpívne
ani citera nesípne

že král je nahý

Jen růže odhodí
poslední okvětní lístek
zahalující nahotu
za všeobecného veselí
šesti barokních andělíčků
šesti okřídlených robátek
šesti adolescentních amorků
s mušelínovými zadničkami

když tlučou hřeby do zápěstí
Ukřižovaného Kaina

V.

Zima drolí mraky
na kousky
a z nebe padají
kompletní marškumpanie
cínových vojáčků
jenž pláčou cínové slzy
do steskem rozžhavených útrob
Ukřižovaného Kaina
jež bodají cínovými bodáky
svých cínových karabin
do odhalených ňader
Ukřižovaného Kaina

A nikdo nevypláče
potůček slavičích slziček
A nikdo nezalituje
říčkou slziček panenských

Jen pološílený hrobník
zamete
poloshnilé tulipány
z očních zřítelnic
Ukřižovaného Kaina

VI.

Je žádno

Mrtvolky divokých bílých
včeliček
s nabroušenými žihadélky
a neviditelnými perutěmi
vyhaslých pohledů
létají
kol pokořujícího mlčení
kol nicneříkajícího pohledu
papírové tanečnice
zasypávající červenou botičku
pod probodlými náretními kůstkami
Ukřižovaného Kaina

VII.

Houfečky cituprázdných tlachanic
stádečka bezcitných pomluv
se za
ďáblíky a čertíky
belzebuby a satanáše
mefistofely a lucifery
jakož i jinou havěť pekelnou
jakož i další potvory rohaté
vdávají

V divokém svatebním reji
vstávajíce lehajíce
pijí
z konvalinkových kalíšků
a tančí
po žíznivých rtech
Ukřižovaného Kaina

Však nikomu
síra
chřípí
nezasmrdí

Jen barva hroznů vína
Zemi skropí
když líbá matka
naposled
svého
Ukřižovaného Kaina

VIII.

Je pusto

V konejšivých řasách
ustrašené pastýřky
tají tucty
němým soudcem
popravených sněženek
a bílé slzy pokory
jež nikdo z tváří nezlíbá
jež nikdo láskou nesetře
kanou do údolí
dvou rudých třešinek
dvou krvácejících ňader
Ukřižovaného Kaina


IX.

Když pláče
malá mořská víla

když pláče
bílé hořké mandle
v soli obalené

když pláče
do pocukrované
borovice
do zasypaných kročejí
k chladným výdechům
Ukřižovaného Kaina

Nikdo se ničemu nediví

Žádná do ticha nekdákne
Žádný do stopy nešlápne
Žádno se tiše usmrákne

Jen krysa sloupne z kůže
nahého králíčka

a lidé tiše z kříže snímají
Ukřižovaného Kaina

X.

A vzdoušek krví
sladce
voní
Když pak
z jara
prší
do jabloní