S nablblým úsměvem

[Jakub Fišer]

S nablblým úsměvem
myslíce na
zerektizovaný penis
navlečený v prezervativu
vysvětloval
co je Láska

A sem tam plivl jeho ret
i Boha
z konzistentních
zimoletních
impotentních vět

Bývalo už nad ránem
když mi Vítr
vdechl do vlasů
jabloňový Květ

[Próka]

Ahoj Kubo,
přiznávám, že nejsem bůhvíjakou zastánkyní "rozborů básní", ale přistupuju na pravidla této dílny a pokusím se napsat pár postřehů. Přestože jsi sliboval "vážný tón", v této básni tě podezírám, že jsi ho zase nějak obešel. Přinejmenším v první sloce. Mám dojem, jako by ty tři sloky spolu nesouvisely. Možná tomu nahrává i střídání osob. Nejsou to tři samostatné básně? První je "nablble" erotická (oceňuji výraz zerektizovaný) - vyvolává pobavený úsměv, druhá je filozofující - úsměv tuhne, třetí romantická - úsměv taje. Jsem si jistá, že o vážno tu nejde, ale zase o ironii, která je pro tebe typická. K takovému duchu bych se připojila a jen na závěr omluvně dodala, že "Nablblý úsměv" může vyvolat jen nablblý komentář.
P.S. Mimochodem přechodník, který jsi použil v druhé řádce popouští uzdu fantazii, umožňuje představit si masovou scénu "zerektizovaných penisů", ale lásku už vysvětluje jen jeden, tak jak to bylo doopravdy ?
P,P,S. Pokud mě včas nezarazíš, chystám se i na další tvoje básně i písňové texty
Měj se moc fajn
Próka

[Jakub Fišer]

Ahoj Próko, máš pravdu je to báseň ironická. Ale je o jednom člověku, všechny části. Vlastně o dvou, tím druhým jsem já. Já, který vím, že Láska není zerektizovaný penis a Bůh není impotenní žvást. A co jsem ho tam tak poslouchal, tak mi ráno vdechl Vítr do vlasů jabloňový Květ.. To je vše a na tvůj další rozbor se těšim, byť nejsem zdaleka přízvnivcem rozborů, alespoň to někdo čte...
Dík, Kuba