Nebýt stádem Hamletů

Trocha teorie nikoho nezabije

Nebýt stádem Hamletů

Příspěvekod Kuba Horák » 3. 8. 2004, 22:36

Slávek Janoušek mi nedávno zaslal jeden studijní materiál, s tím abych se o některé části jeho obsahu s vámi podělil. Jedná se o knížku „Nebýt stádem Hamletů aneb průhledy do českého folku“. Kniha je jakýmsi souhrnem názorů a pohledů pětice velkých písničkářů, jejichž životy a tvorba křižovaly oba režimy. Sbírka je doplněna o ukázky nejvýstižnějších textů.
Dílo Josefa Prokeše bylo vydáno roku 1994 jakožto studijní materiál Masarykovy univerzity v Brně. Dovolil jsem si z výpovědí jednotlivých písničkářů vybrat to, co má užší souvislost s naší dílnou. Jinak opravdu doporučuju si to přečíst celé. Jednotlivé citace budou asi trochu vytržené z kontextu, ale snad si zachovají svůj obsah. Budu to pravděpodobně dodávat po částech.

V l a d i m í r M e r t a

„Přiznám se, že na svoje texty mám dost přísný pohled a často je porovnávám s čistou poezií. Ne proto, že bych si myslel, že se čisté poezii vyrovnají, ale je dobře si postavit laťku vysoko, aby měl člověk k čemu nad sebou vzhlížet.“

„Udělal jsem za poslední čtyři roky 250 textů a nejméně tolik melodií. Ty melodie nejsou špatné, avšak z textů je dobrá polovina na vyhození. Ze zbylé poloviny obstojí několik čtyřverší, zbytek je balast a pouze deset dvacet písniček dospělo do stadia vnitřní soudržnosti.“

„Protože dělám nezávisle text a nezávisle melodii, a až potom se pokouším najít nějaké styčné body, fáze dodělávání písniček u mne vlastně nikdy nekončí. Má to ovšem v sobě obrovskou dynamiku. Nesvazuje vás kadlub formy, cítíte se v obou okamžicích – kdy děláte melodii a text nezávisle – zcela svobodní.“

„Dělat písničky je v současné době u nás přirozená psychoterapie a když vám bude někdy špatně, nebudete se schopni s nikám na světě dohodnout zkuste to taky. Ona totiž písnička a básnička je rozdíl. Ta druhá se napíše a zavře do šuplíku, ale při zpívání se musí dýchat. Jakmile se nadýchnete, prokrví se mozek a myšlení se stává snesitelnějším. Stručně řečeno, dělám písničky proto, abych sám se sebou dokázal žít.“

„Rozdíl mezi písňovým textem a poezií je v tom, že u písně musí dojít k chemické reakci mezi sdělením, textem a melodií, a to všechno musí být u folkového písničkáře umocněno charismatem jeho osobnosti.“





J i ř í D ě d e č e k

„Text písně je pro mě pochopitelně ze všeho nejdůležitější. Nejsem hudebník, jsem s odpuštěním básník, jako takový jsem formalista – dejte mlhavému nápadu pevnou formu, obsah už se dostaví sám. Dostaví se děj, filosofická hloubka nebo pointa se zrodí ze hry s formou. Například písničky jako Za trochu lásky nebo Holky z ČKD (viz níže) vznikly na základě nadšení z rýmů a slovíček, teprve později se dostavilo poznání myšlenkových protikladů, eventuálně paradoxů.

Holky z ČKD

Holky z ČKD, ó, učnice!
Zírám jak čerstvě propuštěnej z basy:
Tvářičky mlíko a krevní tučnice
A obarvený vlasy

Venku je nádherně a oblačno jen místy,
kdekdo má trochu vyšší tlak,
holky jdou na šichtu, jdou soustruhovat písty
nebo tak

Svý mladý těla narvou do modráků
A sluší jim to velice
Nad frézou slyší jarní trylky ptáků,
Nevnímaj kydy matky dělnice

V pátek už berou všecko trochu hákem
Vpůl třetí padla, seknou s robotou,
A za chvíli už bloumaj Václavákem
A jejich plomby září novotou.

Holky z ČKD, ó, učnice!
Zírám jak čerstvě propuštěnej z basy:
Tvářičky mlíko a krevní tučnice
A obarvený vlasy

Noc už je černá a ulice jsou němý,
Holky už dávno sladce ulehly,
Osmahlí hoši z rozvojových zemí
Mě zase předběhli…



V l a s t a T ř e š ň á k

Písničkář, fotograf, malíř a prozaik Vlastimil Třešňák se o textech ve svých odpovědích vlastně vůbec nezmínil, a tak snad bude nejlepší dát sem jeden jeho textařský počin pro ukázku celý.

Poezie

Poezie, znám, to byla odjakživa coura
Šeptá mně drbna na pavlači
Pane, já ji znám, vím, jak žije
Vím, jak žije, a to mi stačí
Fiflena z periferie
Chraň bůh, že bych lhala
A vy říkáte poezie
Nechápu vás, pane, nechápu

Když to na ni přišlo, bože, co ta měla chlapů
Frajerů s tetovaným předloktím
Jednou přišla s tím, podruhý s tím
Důra, sama neví, coby chtěla
Co by chtěla, co ta mi dluží prachů
To bylo jednou pětku, podruhý bůra
A těch díků, pane, těch díků
Prý je do týdne vrátí
Víckrát jsem je neviděla, pane
A pili do rána
Pro Kristovo nebe, pane,
Když nebylo za co, prodala nábytek
Když došel nábytek, pro pána jána, sebe
Pane, prodala sebe
Šlo to s ní od desíti k pěti
Pak se jednoho z nich vzala
Účetního z kanclu a děti měla s jiným
Každý z nich žilo jako kotě
Banda usmrkanců, banda usmrkanců
Do dvou let byla vdova
Umřel jí na souchotě
A zbyli jí sirotci
Zbyli jí sirotci a dluhy
Coura, pane, já ji znám
Vím, jak žije
Už jako dítě jsem ji znala
A vy říkáte poezie
Pokaděný plíny jsem jí prala
A to byly těžký doby
Těžký doby, rozmazlená coura
Co dneska postaví, to zejtra zbourá
Sama neví co by, neví co by
Neví, co by




S l á v e k J a n o u š e k

„Text a melodie písně? Píseň a její tvorba je vlastně to nejpodstatnější z činností písničkáře. To, jak písně vznikají, mne vždycky nejvíc zajímalo u kolegů a každý to většinou při rozhovorech – ať už novinových, nebo u piva – prozradí. U mne to pravidelně bylo tak, že jsem si začal hrát na kytaru, cvičit a přehrávat písně, pak mě zaujal pěkný motiv, souzvuk, akord, rytmický model, prostě něco, co jsem prozkoumal a použil. Přidal jsem melodii a začal si k tomu prozpěvovat něco nedávno zažitého.
Vznikla první sloka a náznak refrénu, nebo někdy napřed refrén, a ujasnilo-li se mi, o čem to bude, pak už stačilo odložit kytaru a v dalších slokách se do tohoto rytmického modelu trefit.“

„Píseň často zůstane v podobě nedodělku, který je třeba znovu pokoušet a předělávat. Pokud je čas co nejdřív, některou příští noc, píseň dokončit, pak je ještě šance na dobrý nebo vůbec nějaký výsledek, ale jakmile se práce na delší dobu přeruší něčím jiným, třeba šňůrou, je pak už člověk někde jinde a píseň pravděpodobně zůstane navěky nedopsána. Nemusí to být pravidlem, některá píseň vzniká léta, jiná v pěti minutách.“

„Je třeba dopilovat každé místo. Tady potom dochází k nejrůznějším výměnám slov, řidčeji celých řádků. V této chvíli mívám utkvělý pocit archeologa, který štětečkem odkrývá nižší vrstvy. Mám vždycky úplně jasnou vnitřní signalizaci, zda stojí za to se dotyčným místem písně a především textu zabývat, zda pod momentální verzí je ještě lepší, smysluplnější, významově posunující.“

„Melodii písně za druhotnou a méně podstatnou nepovažuji. Dokonce bych to rozšířil: nejen text a melodie je to podstatné v písni, ale také harmonie a výraz.“

„Texty mých písní jsou nejčastěji koncipovány jako příběhy s určitým vyzněním, čímž je dáno, že neoplývají tolik básnivými metaforami a dalšími básnickými prostředky, ale spíš přímou řečí postav. Sevřenost formy v nezvalovském duchu, či ať jmenuji spíše písničkáře, v duchu krylovsko-nohavicovském je mi poněkud cizí. Jednak to neumím a jednak mám raději varianty a nejrůznější obměny základní formy. A to jak textové, tak i hudební. Nevystačím ani s klasickým dělením sloka, sloka, refrén, sloka, refrén. Většinou mívám ještě třetí hudební téma, jakousi sloku B či polorefrén, a tím pádem značně složitější schéma písní.“

„Zhudebnil jsem nějaké básně? Zhudebnil, a ne málo. Dělám to průběžně po celou dobu, co vymýšlím písně. Buď se mi báseň zalíbila, a tak jsem si ji začal při hraní na kytaru prozpěvovat, až se chytl nějaký motiv. Jindy jsem to dělal záměrně , s knížkou před sebou, v rámci určitého cvičení. Vždycky jsem zhudebněné básně považoval spíš za cvičení než za písně.“


K a r e l K r y l

Forma textu a hudby - popřípadě sladění jednoho s druhým - to je pozitivní manipulace od samého počátku. Manipulace žádoucí. Má to leccos společného s pedagogikou. Vyjádřit se jasně, ale ne příliš přímočaře, vyžadujeme-li myslící, přemýšlivé a domýšlející publikum. Výklad metafory, paraboly či hyperboly je tedy na diváku samém.

Melodie není v písni druhořadá, nýbrž prvořadá či rovnocenná textu. V šansonu převládá text, pop-skladbě melodie. Ideální stav je, když se melodie a text vzájemně inspirují, když text je frázován melodií a melodie textem. To je optimální situace tvůrce melodické skladby.

Žádnou cizí báseň jsem neomuzikoval, tedy nezhudebnil. Čtu a recituju i jinou poezii než vlastní. Inspirace poezií jiných nicméně nepochybně existuje, podobně, jako citáty.

Někdo se naučí ty svoje čtyři základní akordy, někdo se jich naučí víc, jako třeba Merta. Mně stačí ty čtyři dodnes. Jediná bitva, jež pak nastává, je respektovat rytmus české řeči, dát dlouhé tóny do dlouhých slabik, krátké do krátkých, najít melodii, mít o čem zpívat.

Tvorba Karla Kryla:

Dlouho hrající desky: Bratříčku, zavírej vrátka, Rakovina, Maškary, Carmina resurrectionis, Karavana mraků, Plaváček, Ocelárna, Vůně, Dopisy

Básnické sbírky: Kníška Karla Kryla, Sedm básniček na zrcadlo, Pochyby, Zpod stolu-sebrané spisy, Sedmnáct kryptogramů na dívčí jména, Slovíčka, Amoresky, Z mého plíživota, Zbraně pro Erató, Sněhurka v hadřících, + kniha rozhovorů s Milošem Čermákem - Půlkacíř
Kuba Horák
 
Příspěvky: 1896
Registrován: 12. 12. 2003, 21:54
Bydliště: Na výsluní 1362, Nový Bor, 473 01

re

Příspěvekod deepnote2 » 20. 11. 2005, 16:16

Jentak pro informaci, pan Prokeš vyučuje na MU fakultě informatiky. A to dokonce předmět "Folková hudba" :D.
Uživatelský avatar
deepnote2
 
Příspěvky: 43
Registrován: 1. 4. 2004, 22:20
Bydliště: JM


Zpět na O psaní

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků

cron