Škoda slov

Zakulka · Příspěvek od **Zakulka** » 11. 5. 2006, 17:41

Škoda slov

Na polici mám knížky vyskládané
útlé a tlusté, lepené, vyvázané
netknuté, voňavé, matné, osahané
světové, neznámé, běžné, nevídané

Je to má nejmilejší polička
devatero knížek, desátá příručka
kolik umíš písem, tolik jazyků
předmluva říká v naučném slovníku

Bráhmí, latinka, švabach, azbuka
usíná Lolita Humbertem netknuta
hlava ji spadla do mé náruče
uspána slovy Petra Bezruče

Remarque mi láká Hellera
na farmu George Orwella
Gary svou záložku dostal jaksi
k Čapkovi až do druhé kapsy

Marqueze celou tu dobu co ho znám
celých sto roků a pořád sám
Feuchtwanger vůbec nevěda
jak dostal se ke mě z Toleda

No uznej, škoda slov

Pokorný básník · Příspěvek od **Pokorný básník** » 23. 6. 2006, 15:28

Sice nechápu celkové poslání básně, ale jinak se mi dost líbi. Čte se úplně sama, je to skoro jako písnička. Jen opravdu nechápu to "škoda slov".

Zakulka · Příspěvek od **Zakulka** » 3. 7. 2006, 16:00

Ta básnička je sranda, hříčka se slovy, takže to poslání básně tam asi fakt není :-) Takovou básničku může napsat každý, kdo má doma trochu nepořádek v knihovničce. Když jsem to psal, tak mi jen šlo o to, abych do ní dostal knížky který jsem opravdu viděl před sebou. Jak říkam, škoda slov.