Střepy ze dveří

[Kuba Horák]

Ahoj, je škoda, že nevedete takové debaty ve speciální kolonce "teoretický koutek" - tam by to sedělo ještě víc, i když je to vlastně úplně jedno. Musím se přiklonit na obě strany. Na tu první se mi líbí, když textu rozumím a najdu si tam při tom sám sebe, svůj příběh - a na tu druhou se mi občas zdá prozrazování pointy textu a příběhu vůbec i nebezpečné, protože tím asi opravdu cosi zmizí. Neměl jsem moc rád debaty kolem textu Vlasty Redla - "Ještě mi chvilku zpívej" , kdy se lidi pídili potom, komu že to je všechno adresované. Když to potom Vlasta nevydržel a přiznal konkrétní osobu, něco ta píseň pro mne ztratila. On tenkrát varoval:"nerejpejte se v těch písních z dálky klacíkem" Nicméně u textů jako je tenhle by drobné poodhalení asi neuškodilo. Je v tom tolik obrazů....ale nějaký ten pocit člověk vynoří. Tak hádejte. Já taky hádám

[Honza Žamboch]

Dovolím si přisadit i sem. Zajímalo by mne, zda výše zmíněné dílko vzniklo pouhým spojováním slov, nebo skutečně něco vyjadřuje. Jak je to vlastně s touto poezií? Je za zdánlivě krásnými slovy i nějaký další hlubší rozměr? Pocit? Pokud se dívám do mlhy, můžu si v ní přeci představit co chci. I ty tvé fleky v ní uvidím. Zdá se mi nespravedlivé, když autor vyzvrací během několika vteřin na papír svou krásnou mlhu a nechá v ní čtenáře bloudit bez jakýchkoli záchytných bodů.Doufám, že to neplatí o tobě Alenko, doufám, že sis se svým dílkem dala více práce a že v něm skutečně jenom několik tupých vybraných jedinců, díky své zabedněnosti, nevidí ani po dvaceti přečteních víc než hmlu.

[Alena]

Uf, tak koukám, že jste se do mě všichni pustili:) Předem se chci omluvit,rozhodla jsem se,že Vám všem budu tykat,jelikož díky anonymitě internetu netuším,kolik Vám je let a už vůbec nevím,jakého jste postavení.Tak to na úvod od textařského kuřete jako jsem já.

To Ivo: Text dle mého názoru určitě význam má obzvlášť, když jsi v něm čtenář najde to "svoje". Já nevím,osobně když si čtu,nebo poslouchám písničku,tak si v tom hledám to svoje a nepřemýšlím,co tím autor chtěl říct. No, každej na to koukáme jinak.

To Jarmila: V podstatě stejná odpověď jako to Ivo.

To Jakub: Redlovu písničku znám a jsem fakt ráda, že nevím pro koho je napsaná, ztrácí to kouzlo. To je podobný jako když člověk čte knížku,pak to někdo zfilmuje a když se pak podíváš na ty postavy tak vypadají úplně jinak,než sis je představoval a není to už ono.

Tak drobné poodhalení ... Někdo se tu ptal na toho rozhočího...rozhočí protože, občas člověk chce,nebo respektive dělá velký rozhodnutí a najednou se objeví někdo,kdo to rozhodne za něj,ať je to dobře nebo špatně-a tak nějak podobně je to i s rozhodčím.
Velký plátno malíře,co sám se hledá ve víře... No určitě znáte takovej ten pocit,kdy stojíte,před váma nějaká velká věc a najednou nevíte jak to vlastně udělat? Čemu věřit a co hledat v sobě?? ...
No v podstatě bych řekla,že tahle písnička není souviský příběh,ale spíš popis jakéhosi stavu nebo pocitu.

To Honza: Řekla bych, že jsem to rozhodně nevyplivla na papír během několika minut. Mrzí mě, jestli v tom někdo vidí mlhu,ale co se dá dělat..
Každopádně pro mě to hlubší rozměr má,tak aspoň 1 člověk. Díky Ti.

[deepnote2]

Aleno. Já neříkám, že by si člověk neměl najít v písničce to svoje. Ale pokud poslouchám nějakou písničku s "jasným" textem, tak s v ní můžu najít nějaký spojení s mým osobním životem, se zážitky a tak různě. Ten text nemusí být úplně jasnej, musím ho ale chápat. Promiň, ten tvůj ale nechápu. Je otázka na čí straně je chyba. To bohužel nemohu posoudit.

[Pavel]

Ahoj Aleno,

jsem moc rád, že jsem si mohl tvůj text přečíst. Moc se mi líbil a na rozdíl od většiny ostatních ve mě vyvolal ne zmatek, ale představy, od kterých by se dal dokonce odvinout slušný příběh.

Je pravda, že ne po prvním přečtení, takže kdyby mi tohle někdo jednou zazpíval, tak bych zmatený byl a zmatený zůstal. Přečetl jsem si text asi desetkrát, než se mi povedlo dočíst ke konci a udržet to přitom v hlavě celé, což je myslím pro takhle abstraktní dílko potřeba.

Divím se, že jste tu nemluvili o názvu textu, který se dokonce opakuje v každé sloce. Přitom právě představa symbolických dveří, kterými někdo prásknul tak, že se vysypaly, a pak ty střepy musí někdo spolknout, dává textu docela jasný smysl. Alespoň pro mě.

A jednotlivé verše jsou hezké i samy o sobě. Zase především tím, jaké představy vyvolávají. "barva která svítí, slyší mě a cítí," - to se mi líbí
obzvlášť.

Takže se Aleno nedej!

Pavel

[Alena]

Ahoj Pavlíku, to jsi mi udělal radost, fakt. Měla jsem teď pocit, že pokud text není jasnej hned napoprvé,tak je špatnej.Nebo se mi zdá, že spousta lidí tady v dílně to tak bere. Díky díky moc:)) A.