Textová dílna u Slávka Janouška

Smutno

Smutno, smutno je mi
teď když jsi odešla.
Smutno jak stromu v zemi
bez koruny, bez žezla.

Smutno jak řece temné
když podzim ji obejme.
Prsty chladivými promne
stříbřité touhy bezedné.

Smutno jak větru v planině
co touží hladit tváře rozervané.
Na skalách v dálce zahyne
zahyne a popel nepovstane.

Smutno, smutno cítím
jak mokré střechy po dešti.
Zatímco prostupuje chřípím
plíce mi chroptí úzkostí.

Smutno, smutno bije
kladivem v rytmu srdce.
Udeří a znovu zasazuje
na hlavu, nohy, ruce.

Zdá se mi, že rým občas ustupuje obsahu. Rozumím tomu, přesto mě to mrzí..
Moc se mi ale líbí dvě části:

"Na skalách v dálce zahyne
zahyne a popel nepovstane."

a pak ještě

"Udeří a znovu zasazuje
na hlavu, nohy, ruce."

Je z nich cítit opravdová touha, opravdová bolest..

Ahoj Terezo, děkuji za tvůj příspěvěk. Jen mám dotaz, kde je podle tebe v básničce nejvýraznější odstup rýmu od obsahu? Díky, Zak

No, třeba se mi líbí spojení strom - koruna - žezlo, obsahově je to zajímavé. Ale neřekla bych, že se "odešla" a "bez žezla" moc rýmuje.. Zrovna tak v dalším odstavci "obejme" a "bezedné". Prostě obsah ano, ten je moc fajn; rým má ještě rezervy k dokonalosti..

Ahoj. Mě nejvíc zasáhl řádek - Smutno jak větru v planině

Smutno jak větru v planině je trochu krylovské.

Tak to já neumím posoudit. Kryla jsem kromě pár věcí nečetl. Ale nepoznám z toho, jestli je to podle tebe plus nebo mínus. Asi spíš to druhý, tuším...jenže mně ta představa - vítr prohánějící se po nekonečných stepích, široko daleko nic - připadá opravdu...zkrátka já být tím větrem, tak bych smutný určitě byl:-)

Rozhodně ne mínus.

Tak to mě těší