Textová dílna u Slávka Janouška

Zas sama na dva polštáře
letiště bez ranveje
ráno se dívám do tváře
která se neusměje.

Zas sama na dva hrníčky
med hořkne na jazyku
skrývat tě ve snu za víčky
je nejspíš síla zvyku

Včera jsem spadla do bláta
dnes stojím pod okapem
na duši mozol od dláta
a ještě po ní šlapem

Malíři stát tak modelem
snad najde skrytou krásu
a až se ráno proberem
ztratím se bez kompasu.

No, tak za prvé to je minimálně zhudebnitelná báseň a za druhé je to (podle mého názoru) úrovní někde jinde než tvůj poslední text. Pro mě je to možná to nejlepší, co jsi napsala!

Díky moc Kubo....jen najít někoho kdo to zhudební. Naštěstí mám hodně šuplíků, tam se vejde.