Pod hedvábné roucho
žíněnou košili
Tví věrní andělé
Ti právě došili
pod šatem z purpuru
Nosíš své utrpení
bohaté nálepce
skryté Boží rozhřešení
Rosa et Lilium
Rosa et Lilium
Z neviditelného
kůru sem doletí
zvuk tak líbezný že
i stoky posvětí
hlas čirý jak voda
čistý jak ty sama
posíláš po chmýří
jen Bůh ví kam do neznáma
Rosa et Lilium
Rosa et Lilium
Temné katakomby
žhnou nebeskou září
a ticho rozléhá se
chrámem až k oltáři
Tvůj zpěv křišťálový
zní odněkud shora
prosím Tě, buď tu s námi
prosím, nunc et in hora...
Rosa et Lilium
Rosa et Lilium
Viva la Musica
Rosa et Lilium
Vychrleno v noci takřka z patra, tím chyby neomlouvám, jen zdůvodňuji.
Text volný.
Cecílii
-
Jarda Síbrt
- Site Admin
- Příspěvky: 768
- Registrován: 25. 9. 2005, 13:31
- antispam: Ne
- Kontaktovat uživatele:
Už jsem to jednou psal u písně Nečekej synečku. Vybíráš si zatraceně těžký témata, který se i mistrům povedou výjimečně. Těžko se pak oprostit o přísných měřítek. Každopádně Ti napíšu popravdě, jak to vidím. Promiň, pokud se Ti to bude zdát příliš kritické.
Myslím, že pokud píšeš text pro lidi, nemáš moc možností:
1) Můžeš ho napsat tak, aby byl pokud možno (skoro) každýmu srozumitelný, pochopitelný.
2) Můžeš ho napsat tak, že v něm ukryješ nějaké tajemství, kterého se dopátrají jen zvídaví či důvtipní. Pak ale musíš textem hodně zaujmout a tajemství musí být v textu výzvou, nikoliv překážkou či zátěží.
3) Můžeš ho napsat tak, že nemusí dávat logický smysl. Pak ale text musí vyvolávat nějaké obrazy či pocity. To už je vlastně čistá poezie.
Ani jedno vůbec není jednoduchý. První zvládne šikovný člověk, který alespoň trochu ctí řemeslo. Druhé ten, kdo je nejen šikovný, ale i pokorný a trpělivý, a taky potká nějaké ty nápady. Na to třetí musí být člověk opravdu políbený.
Řekl bych, že tohle je možná pokus o to druhé, ale nic si z toho neodnáším. Snad jen pachuť prázdných slov a pocit, že se autor snažil zaujmout (důvody nerozebírám, mohou to být klidně ty nejušlechtilejší), ale to je myslím téměř vždy špatně.
Jakmile zabloudíš do nějaké duchovní oblasti, je strašně těžký vyhnout se klišé. Myslím, že se Ti to tu, bohužel, nedaří.
utrpení x rozhřešení
zvuk tak líbezný že i stoky posvětí
Refrén: Rosa et Lilium
Z pohledu běžného posluchače nemám pocit, že se nějak váže k slokám. Jako člověku nemnoho vzdělanému mi dalo velkou práci najít, že je to velmi pravděpodobně odkaz na svatou Cecílii. A to ještě jen díky tom, že jsem znal název písně, který posluchač znát nebude.
Bloudil jsem, dumal - že by Rožumberkové? Nebo to souvisí s tou žíněnou košilí - symbolem kajícníků? Lucrecia Borgia? Máří Magdalena? Zkrátka zmatek. A to nejsem posluchač někde v sále, to sedím u internetu a mám času fůru, ne jen pár vteřin, než dozní refrén.
I když u textu sedím dost dlouho, stále jaksi netuším, co mi měl vlastně sdělit. Přitom máš cit pro pointu. Končit píseň slovy "nunc et in hora...", to by mohlo být velice, velice silné, kdyby píseň byla srozumitelná a k tomuto bodu gradovala. Ale já z ní ten pocit nemám. Je to škoda.
Dáváš sem spousty textů. Zkus přibrzdit a na některému z nich se zavěnovat s co nejvyššími nároky na sebe samu. Dej si od něj odstup, zkus se vžít do role posluchače, který třeba uvažuje úplně jinak, a přesto by mu měly ty věci být jasné.
Myslím, že pokud píšeš text pro lidi, nemáš moc možností:
1) Můžeš ho napsat tak, aby byl pokud možno (skoro) každýmu srozumitelný, pochopitelný.
2) Můžeš ho napsat tak, že v něm ukryješ nějaké tajemství, kterého se dopátrají jen zvídaví či důvtipní. Pak ale musíš textem hodně zaujmout a tajemství musí být v textu výzvou, nikoliv překážkou či zátěží.
3) Můžeš ho napsat tak, že nemusí dávat logický smysl. Pak ale text musí vyvolávat nějaké obrazy či pocity. To už je vlastně čistá poezie.
Ani jedno vůbec není jednoduchý. První zvládne šikovný člověk, který alespoň trochu ctí řemeslo. Druhé ten, kdo je nejen šikovný, ale i pokorný a trpělivý, a taky potká nějaké ty nápady. Na to třetí musí být člověk opravdu políbený.
Řekl bych, že tohle je možná pokus o to druhé, ale nic si z toho neodnáším. Snad jen pachuť prázdných slov a pocit, že se autor snažil zaujmout (důvody nerozebírám, mohou to být klidně ty nejušlechtilejší), ale to je myslím téměř vždy špatně.
Jakmile zabloudíš do nějaké duchovní oblasti, je strašně těžký vyhnout se klišé. Myslím, že se Ti to tu, bohužel, nedaří.
utrpení x rozhřešení
zvuk tak líbezný že i stoky posvětí
Refrén: Rosa et Lilium
Z pohledu běžného posluchače nemám pocit, že se nějak váže k slokám. Jako člověku nemnoho vzdělanému mi dalo velkou práci najít, že je to velmi pravděpodobně odkaz na svatou Cecílii. A to ještě jen díky tom, že jsem znal název písně, který posluchač znát nebude.
Bloudil jsem, dumal - že by Rožumberkové? Nebo to souvisí s tou žíněnou košilí - symbolem kajícníků? Lucrecia Borgia? Máří Magdalena? Zkrátka zmatek. A to nejsem posluchač někde v sále, to sedím u internetu a mám času fůru, ne jen pár vteřin, než dozní refrén.
I když u textu sedím dost dlouho, stále jaksi netuším, co mi měl vlastně sdělit. Přitom máš cit pro pointu. Končit píseň slovy "nunc et in hora...", to by mohlo být velice, velice silné, kdyby píseň byla srozumitelná a k tomuto bodu gradovala. Ale já z ní ten pocit nemám. Je to škoda.
Dáváš sem spousty textů. Zkus přibrzdit a na některému z nich se zavěnovat s co nejvyššími nároky na sebe samu. Dej si od něj odstup, zkus se vžít do role posluchače, který třeba uvažuje úplně jinak, a přesto by mu měly ty věci být jasné.
-
Culka
- Příspěvky: 44
- Registrován: 20. 7. 2008, 21:25
- Bydliště: Jsem z těch co jsou hlavou v oblacích, na Zemi vůbec nežijí...
Předně děkuji za názor.
Větší množství textů v jejich takřka prenatální fázi života sem umisťuji z prostého důvodu, totiž, abych se dozvěděla, co vylepšit a co ponechat a abych se to dozvěděla dřív než si to vylepším po svém a ještě víc si ten text pohnojím, popřípadě než nad tím budu hodiny sedět a pak budu stejně nucena na to znovu vzít skalpel a po těch hodinách nad textem bude i sebemenší kosmetická úprava bolet.
Když bych teď měla celý text překopat, nevadilo by mi to, naopak, když budu vědět, co zlepšit, ráda se na to vrhnu hned jak mě cokoli napadne.
Jinak, správý je Tvůj postřeh, že text se vztahuje ke svaté Cecílii, patronce hudby. Mělo by to být lze pochopit z cody: "Viva la Musica, Rosa et Lilium".
Pokud jde o tu růži a lilii, jsou to květy, které přinesl svaté Cecílii anděl v souvislosti s jejími činy(konkrétně to bylo poté, ce se její manžel vrátil od tehdejšího papeže, svatého Urbana, který jej obrátil na křesťanskou víru - Valerius byl původně pohan. Anděl pak pravil, že zachovají-li si oba manželé čistotu ducha a neposkvrněnost těla, tyto květy nikdy nezvadnou ani nepozbydou vůně).
Ta žíněná košile oblečená pod drahým šatem je také odkaz na tuto světici původem z bohatého římského rodu.
Pokusím se to trochu vypnout ke konci, snad by tomu mohla pomoci melodie (Ta, na níž jsem si to broukala, ač netvrdím, že byla cecílievíjak dobrá, ale skutečně se rozvíjela směrem ke konci písně).
Jinak, kritika mi rozhodně přehnaně ostrá nepřišla, jak říkám, beru i gilotinu. Moc si vážím jakéhokoli názoru, který mi může pomoct cokoli zlepšit, nebo si alespoň udělat obrázek toho, co na to mé modly
Takže nechválit, nebo zpychnu!
Větší množství textů v jejich takřka prenatální fázi života sem umisťuji z prostého důvodu, totiž, abych se dozvěděla, co vylepšit a co ponechat a abych se to dozvěděla dřív než si to vylepším po svém a ještě víc si ten text pohnojím, popřípadě než nad tím budu hodiny sedět a pak budu stejně nucena na to znovu vzít skalpel a po těch hodinách nad textem bude i sebemenší kosmetická úprava bolet.
Když bych teď měla celý text překopat, nevadilo by mi to, naopak, když budu vědět, co zlepšit, ráda se na to vrhnu hned jak mě cokoli napadne.
Jinak, správý je Tvůj postřeh, že text se vztahuje ke svaté Cecílii, patronce hudby. Mělo by to být lze pochopit z cody: "Viva la Musica, Rosa et Lilium".
Pokud jde o tu růži a lilii, jsou to květy, které přinesl svaté Cecílii anděl v souvislosti s jejími činy(konkrétně to bylo poté, ce se její manžel vrátil od tehdejšího papeže, svatého Urbana, který jej obrátil na křesťanskou víru - Valerius byl původně pohan. Anděl pak pravil, že zachovají-li si oba manželé čistotu ducha a neposkvrněnost těla, tyto květy nikdy nezvadnou ani nepozbydou vůně).
Ta žíněná košile oblečená pod drahým šatem je také odkaz na tuto světici původem z bohatého římského rodu.
Pokusím se to trochu vypnout ke konci, snad by tomu mohla pomoci melodie (Ta, na níž jsem si to broukala, ač netvrdím, že byla cecílievíjak dobrá, ale skutečně se rozvíjela směrem ke konci písně).
Jinak, kritika mi rozhodně přehnaně ostrá nepřišla, jak říkám, beru i gilotinu. Moc si vážím jakéhokoli názoru, který mi může pomoct cokoli zlepšit, nebo si alespoň udělat obrázek toho, co na to mé modly
Takže nechválit, nebo zpychnu!
Sbohem a díky za všechny ty ryby
Culka
Culka