Textová dílna u Slávka Janouška

V bačkůrkách dítěte utíká čas,
po bílých klávesách, přes černé skáče,
chce chytit Tvůj hlas.
Když na strunách piána zní píseň dohraná,
neví nic o světě, jen dojetím pláče.


Když přezuje poprvé za pánské střevíce
a do zvuků piána zní kroky dál,
chce být chlapem z ulice.
Pak na bílou kůži ti nakreslí růži,
co rozkvetla od krve, vždy když s tebou spal.


Ve stařeckých botách dál vláčí se piánem
i čas časem zestárne v bláhovém snu,
pak odchází nad ránem.
Až dozní Tvůj hlas a čas umře v nás,
jen vzpomínky v notách zní do dalších dnů.

Ahoj Jirko,
mně se ten text líbí. Obraty jako "...utíká čas...po bílých klávesách, přes černé skáče" nebo "i čas časem zestárne v bláhovém snu" mě vyloženě potěšily...
Hoď sem toho víc, máš?
Cácorka