CESTY MLČENLIVÝCH ( nad prázdným papírem )
Napsal: 6. 9. 2004, 21:20
CESTY MLČENLIVÝCH ( nad prázdným papírem )
Odpusťte nejsem dnes ve své kůži
navíc mně není do řeči
život je souboj na ostří nože
a já teď sahám po meči
ta krůpěj krve na bílé stěně
půjde mi zítra za svědka
že není cesty a osud často
tančí jak slepá baletka
Raději pil bych blonďaté víno
a nahlas mlčel s kýmkoli
to je ta chvíle, kdy se dá říci
že mě vůbec nic nebolí
navlékám slůvka na tenkou šňůrku
pasu své bílé ovečky
pak ráno snídám z krajíce kůrku-
slůvka jak spadlé drobečky
Ono je krásně nad sklenkou vína
když půlnoc cvikne k odchodu
chceš napsat píseň a vlastní rýmy
táhnou tě níž níž pod vodou
nad ránem stárnou křídla tvé můzy
klesá a líbá holou zem
někdy k půl páté hlava ti padá
nad prázdným zlitým papírem
Odpusťe nejsem dnes ve své kůži
v zákoutích staré Paříže
s bohémou pil bych laciná vína
už jen pro ten stav beztíže
pro ten stav zvolna roztáhlých křídel
kdy člověk cítí sladké nic
snad jenom chvění milostných slůvek
a kroky bosých tanečnic
Odpusťte nejsem dnes ve své kůži
navíc mně není do řeči
život je souboj na ostří nože
a já teď sahám po meči
ta krůpěj krve na bílé stěně
půjde mi zítra za svědka
že není cesty a osud často
tančí jak slepá baletka
Raději pil bych blonďaté víno
a nahlas mlčel s kýmkoli
to je ta chvíle, kdy se dá říci
že mě vůbec nic nebolí
navlékám slůvka na tenkou šňůrku
pasu své bílé ovečky
pak ráno snídám z krajíce kůrku-
slůvka jak spadlé drobečky
Ono je krásně nad sklenkou vína
když půlnoc cvikne k odchodu
chceš napsat píseň a vlastní rýmy
táhnou tě níž níž pod vodou
nad ránem stárnou křídla tvé můzy
klesá a líbá holou zem
někdy k půl páté hlava ti padá
nad prázdným zlitým papírem
Odpusťe nejsem dnes ve své kůži
v zákoutích staré Paříže
s bohémou pil bych laciná vína
už jen pro ten stav beztíže
pro ten stav zvolna roztáhlých křídel
kdy člověk cítí sladké nic
snad jenom chvění milostných slůvek
a kroky bosých tanečnic