Textová dílna u Slávka Janouška

Zas jaro přináší
oblohu modřejší.
A válku. S rubáši.
Muž ženu konejší.

Pátrá po stéblech vět,
útěchu splétá z nich:
„Vrátím se, lásko, zpět,
než přijde první sníh.“

Vytesat na římse,
že je pláč prokletí.
„Srdíčko, vrátím se
než draci vyletí.“

Sůl chytat do sáčků!
Potřetí šeptá jí:
„Vrátím se, miláčku,
než třešně uzrají.“

Pan si vzal píšťalu
a hraje pro ptáky.
Tma padla pomalu
na domy Ithaky.

Hodně mně to připomnělo básně Karla Kryla. Tím nechci říct, že to není originální. To je naopak pochvala ;)

Na Krylovi jsem vyrostla a pořád ho vnímám jako nedostižný vzor. Pokud jsem se mu v něčem přiblížila, jsem za to moc ráda.