Textová dílna u Slávka Janouška

Sníh máčí střevíčky,
pláč přesto polykám.
Jen kdybych, lidičky,
věděla, kudy kam.

Na celé planetě
potoky přebrodím,
jen prosím řekněte,
kde roste jahodí.

Je to lov na jehly
do kupek schované.
Ruce mi prokřehly,
pomoz mi, ó pane.

Povláčím každý hřích,
neprosím o spásu.
Jen střelku chtěla bych
do svého kompasu.

Prý dvanáct měsíčků
mi ledy rozmrazí.
To je jak rybičku
nahánět pod hrází.

Kdo psal tu pohádku
byl hloupý naiva.
Odpusťte děvčátku,
že ho sníh přikrývá.

Neber mi iluze, ze to jde...
No pekne to je, ne ze ne. A zhudebnit by to myslim slo dobre, navic pohadky si o to primo koledujou.
Trochu me tam rusi lov na jehly a povlacim hrichy, a na dalsi cteni i planeta, nejak mi to nekoresponduje s mou predstavou o Maruscinych predstavach . Ale to ma asi kazdy jinak.

výborné, jsi skvělá,určitě tady nej,mrkni,prosím na moji lampu,daniela má pravdu

Danielo, díky za komentář. Ono to bylo celé myšleno spíš symbolicky, jako postesknutí člověka, na kterého jsou kladeny úkoly, které nemůže zvládnout. Proto ten "nepohádkový" jazyk - Maruška by určitě nepoužila třeba ani kompas.
Charde, Lampu jsem četla a líbí se mi. Jen to rozebírání cizích textů moc neumím. Když si o to ale vyloženě říkáš, tak se k Lampě vrátím a podívám se na ni podrobněji.