Textová dílna u Slávka Janouška

Žil kdysi loupežník, spad dívce do spárů,
smrt přišla snadněji než s tlupou žandárů.
Prý láska odfoukla mu plamen z kahánku,
a stejné milovat zabilo Johanku.
Tvým dlaním pošeptám,
dřív než se zešeří,
že tomu nevěřím,
né, prostě nevěřím.

Motýlu povím,
kde hledat svoje vlčí máky.
Vždyť ať vím, co vím,
je hezké věřit na zázraky.

Tam, kde mám rodný kraj, prý rostou komíny,
krejčí, co kabáty šijí jen ze špíny.
A nikdy neměří, vše střihnou od oka.
Daj místo knoflíků kamínky z potoka.
Prameni pošeptám,
dřív než se zešeří,
že tomu nevěřím,
né, prostě nevěřím.

Deru se křovím,
jen ještě jednou spatřit raky.
Vždyť ať vím, co vím,
je hezké věřit na zázraky.

Snad život člověka je pouhá chemie,
víš, jak to zaslechnu, dost teskno že mi je?
Fakt tohle divadlo řídí shluk neuronů?
Tak až se rozejdou, kdo stáhne oponu?
Svým bohům pošeptám,
dřív než se zešeří,
že tomu nevěřím,
né, prostě nevěřím.

I v nářku sovím
já slyším šeptat bájné ptáky.
Vždyť ať vím, co vím,
je hezké věřit na zázraky.

Dobrý den nebo ahoj. Z textu po prvním čtení cítím, že ho psal někdo, kdo při psaní cítí rytmus a hudbu a psát umí. Nejvíc se mi líbí asi nejpodstatnější myšlenka textu - Vždyť ať vím, co vím, je hezké věřit na zázraky. Textu celkově nelze vlastně nic moc vytýkat. Mně osobně by víc vyhovovalo, aby byl ten "příběh" i jazykově zasazen víc do přítomnosti, což slova jako "žandáři" apod. neumožní. Proto se do něho nemůžu tak vcítit... A taky bych už možná do textů nedával vlčí máky a s motýly bych kořenil hodně opatrně - ale do jazyka zvoleného pro tento typ textu to patří. Uznávám. Psát podle mě umíte, umíš velmi dobře

Ahoj Kubo, díky za komentář. Příběh je schválně trošku v minulosti a trošku v pohádce (vlčí máky měly evokovat Makovou panenku a motýli Emanuela - ale to asi "odhalí" jenom ti, co pořád ještě koukají na večerníčky) - já už jsem taková. Příště zkusím něco "současnějšího".