Textová dílna u Slávka Janouška

S každým dnem,
s každou vteřinou
a s každým nadechnutím
vyhlížím věci příští.
Ty ale za chvíli
za oknem zahynou,
mihnou se oprátkou
na božím popravišti

a každou vteřinou
a každým nadechnutím
jsem trochu šťastnější,
ač o krok blíže smrti.

S každým snem,
s každým úsměvem
a s každým zamyšlením
těším se, co mě čeká.
Když zítřek umírá,
jeho krev pije zem,
aby mou přítomnost
po proudu nesla řeka

a s každým úsměvem
a s každým zamyšlením
jsem zase šťastnější
a konec nepodcením.

Až zlaté kapradí do krásy rozkvete,
konstanta nahradí dočasné proměnné,
země se otevře po půstu stoletém
a vydá ukryté poklady - ne, že ne.

S každou hrou,
s každou radostí
a s každým rozhodnutím
skládá se mi den ke dni
do puzzle života,
z něhož se oprostím,
ač nevím, který díl
bude tím mým posledním

a každou radostí
a každým rozhodnutím
jsem trochu šťastnější,
ač o krok blíže smrti.

Až zlaté kapradí do krásy rozkvete,
konstanta nahradí dočasné proměnné,
země se otevře po půstu stoletém
a vydá ukryté poklady - ne, že ne.

dekuju