Textová dílna u Slávka Janouška

Nad ranem nad cajem
nad vsemi problemy
leta si rogalem
jenom tak bez helmy


Nad kafem, nad praci
nad prachem v policích
nijak cas neztraci
toula se v ulicich

Nad sefem, pod sefem
nad tebou, nad nama,
slape si po svete
dlouhyma nohama.


Nad sebou jedinou
obcas se zamysli
pak rekne, Andulo
resis zas nesmysly



Mozna ze dalsi je to ona a ty si dalsi on,
kdyz ona vidi slona , tak ty budes ten slon
a je mi to blbe rikat, kdo je tu nad veci,
jsme vsichni jenom lide, jsme jenom cloveci.

Chtěl jsem napsat, jak mě tahá za uši ta helma, ale nakonec netahá, je to príma text, sebeironie, tu mám rád

Souhlasím s Dennym. Poslední řádek klasických slok bych cítil líp - zas řešíš nesmysly, ale možná tam ten přízvuk vychází líp na melodii. Závěrečná (doplňovací sloka) mi trochu hapruje, možná že další je TO ona + druhý řádek, dva poslední plynou lépe.

Ahoj, dívko nad věcí.
Já se jenom přidám k tomu, co už zaznělo. Text na mě působí přirozeně (nevyumělkovaně), je přímočarý a proto u mne boduje. Upřímnost, která z něj vyzařuje, smaže i některé nedostatky (rým jedinou x Andulo, nespisovné nad náma ...)
Nejvíc se mi líbí část:
"Nad šéfem, pod šéfem, nad tebou, nad náma,
šlape si po světě dlouhyma nohama.
Hezké.