Textová dílna u Slávka Janouška

Zatím co Ty spíš,
já se toulám mezi hvĕzdami.
Ty sladce sníš,
já objevuji prostor neznámý.
Ten nejzlatĕjší hvĕzdný prach
chtĕl bych Ti snést.
A do všech křivek hvĕzdných drah
Tvé vlasy vplést.


Zatím co Ty spíš,
já bloudím hvĕzdnou prázdnotou.
Ty sladce sníš,
já skládám notu za notou.
A tĕším se až tóny mé
jen Tobĕ budou znít.
A na ráno až vstaneme
a Ty mne budeš chtít.


Zatím co Ty spíš,
já bloumám noční oblohou.
Tam o čem sníš
však moje nohy dojít nemohou.
Jak bájný Fénix z popela
snažím se vznést.
A aniž bys to vĕdĕla
Tvá přání nést.