Romance a morytát
Napsal: 30. 4. 2021, 18:27
Potkali se v jižním konci města
Ten okamžik, co zachvěje se na sto let
Vichřice, která vstoje nejde přestát
Vidět ji. Vidět jeho. Nic víc nevidět!
V tom pohledu, v těch nohavicích času
Všechny možnosti a volby. Všechna znamení
A propletená těla ve dvojhlasu
Okamžik, kdy každá láska zkamení
Nenasytnost i pradávný strach z hladu
Na stěně Altamiry, na dálničních graffitech
Gesta beze slova a básně bez výkladu
Útes, pod který potápí se na nádech
A ona řekla, neříkej mi nic!
Žádné lži o stromech a dětech
Zněla jak vítr a měla oči blýskavic
On hledal život ve skácených létech
Raději mlčel jak v černobílém filmu
Jak motýl lišaj omámený světlem
Se smutkem dřevorubce z pokácených jilmů
Se smutkem krále, který právě minul Betlém
Málem jí odpustil v té opiové chvíli
Budoucí milence i zapálený most
Sám sebe viděl, jak škrtí a jak střílí
Tu medúzu, co ve vlasech má lhostejnost
Málem mu promlčela všechna jeho kdyby
Sny, co jí sebere a promění je v plat
A chladné večery, kdy ji schválně nepolíbí
I vteřinu, kdy z romance se stane morytát
On mlčel a už si nedlužili nic
Svobodní jak herci v pandemii
Večer bolel, jak těžký zápal plic
Ale věděli, že právě proto žijí
A ona řekla, máš křídla perutýnů
Tolik krásy, o kterou se zraním
Když se tě nedotknu, tak možná nezahynu
A on šel k ní. A nebo ona za ním?
Ten okamžik, co zachvěje se na sto let
Vichřice, která vstoje nejde přestát
Vidět ji. Vidět jeho. Nic víc nevidět!
V tom pohledu, v těch nohavicích času
Všechny možnosti a volby. Všechna znamení
A propletená těla ve dvojhlasu
Okamžik, kdy každá láska zkamení
Nenasytnost i pradávný strach z hladu
Na stěně Altamiry, na dálničních graffitech
Gesta beze slova a básně bez výkladu
Útes, pod který potápí se na nádech
A ona řekla, neříkej mi nic!
Žádné lži o stromech a dětech
Zněla jak vítr a měla oči blýskavic
On hledal život ve skácených létech
Raději mlčel jak v černobílém filmu
Jak motýl lišaj omámený světlem
Se smutkem dřevorubce z pokácených jilmů
Se smutkem krále, který právě minul Betlém
Málem jí odpustil v té opiové chvíli
Budoucí milence i zapálený most
Sám sebe viděl, jak škrtí a jak střílí
Tu medúzu, co ve vlasech má lhostejnost
Málem mu promlčela všechna jeho kdyby
Sny, co jí sebere a promění je v plat
A chladné večery, kdy ji schválně nepolíbí
I vteřinu, kdy z romance se stane morytát
On mlčel a už si nedlužili nic
Svobodní jak herci v pandemii
Večer bolel, jak těžký zápal plic
Ale věděli, že právě proto žijí
A ona řekla, máš křídla perutýnů
Tolik krásy, o kterou se zraním
Když se tě nedotknu, tak možná nezahynu
A on šel k ní. A nebo ona za ním?