Textová dílna u Slávka Janouška

Usínáš.
Víčka se chvějí
jak křídla reji
motýlků.

Potulit,
na moment letmý.
Jen než se setmí.
Na chvilku.

Sbohem dá
Spánek své tvrzi.
Bude tu brzy,
brzičko.

Přijíždí
zažehnat boje.
Viď, malé moje
klubíčko.

Usínáš,
mou ruku v dlani
pro klidné spaní
bez pláče.

A sny se
pomalu blíží
po jemném chmýří
lapače.

Nádhera. (A mistrně úsporná k tomu.)

Doslova jsem si pochutnal na slově Potulit.

Opravdu to pěkně plyne a vím, že existuje "lapač snů", ale přece jen ta lehkost se ztratí při posledním slově LAPAČ:), ele je to samozřejmě subjektivní. Je to zhudebněné?

Zhudebněné to není, hudbu vymýšlet neumím.