Vlastně je to taková báseň bez veršů
Sedm klíčů (1998)
---------------------
Jednou mne zastavil na ulici člověk a zeptal se kam vlastně jdu ...
Chvíli jsem váhal a pak jsem řekl: "vlastně nevím, jen se tak procházím."
Ten člověk mi vtiskl do dlaně svazek klíčů ... prý mi snad jednou pomohou.
Hledal jsem k čemu ty klíče patří, klidu neměl a teprve dnes jsem na to přišel:
První klíč je od tvého úsměvu - jím zhasínám a rozvěcím slunce na tvé tváři ...
Ten druhý je od skříně se štěstím - moc ho tam již nezbývá, ale co se dá dělat ...
Třetí klíč mi otvírá oči vždycky když se mi je někdo snaží přivřít ...
Čtvrtý klíč jsem už několikrát odhodil, ale pokaždé se znovu objevil - byl od skříňky se smutkem ...
Pátý klíč otvírá mou duši všem lidem, kteří za to stojí ...
Šestý klíč jsem zlomil v zámku ...
Ten poslední z klíčů daruju Tobě. Je to klíč od truhlice s láskou,
která leží až na samém dně každého z nás.
Sedm klíčů
kazdy ma sve klice
tohle by presne zapadalo do meho navrhu typu- denikovy dopis!! Me se to libi, akorad mi chybi zbytek motivu cloveka- kam se ztratil?? Ano klice jsou rozebrany, ale co vice? kaja