Textová dílna u Slávka Janouška

MĚSÍC A HVĚZDY

Jsme dvě hvězdy hledající k sobě cestu
jen Měsíc pořád čeká na nevěstu
sám a prokletý
bloudí hledá teď jako před lety
a sám předem ví, že lásku prohrál
ten osamělých poutí věčný král

Jsme dvě tiché hvězdy na oběžní dráze
co dusí se svým teplem ve tmě a mraze
hledajíce dotek
hledajíce utonutý smutek
a hledíme do světů oběžnic
jako Měsíc, co ví, že nemá nic

Já nechci Měsícem se stát
nevyhrávat a přece hrát
pořád jen čekat na návrat
a nadějí milencům lhát...

A stejně vím, že i prohra se někdy otočí
když chodím a Měsíci hledím do očí
s Nebem smířenému
a přece mám z tebe trému
já sám letím tvé hvězdě naproti
než si Země další pouť odkroutí

Já nechci Měsícem se stát
nevyhrávat, a přece hrát
pořád jen čekat na návrat
a nadějí milencům lhát...

Jsme dvě hvězdy co se jednou jistě srazí
už teď se z toho mé tiché nebe mrazí...

_____________________________________________________________
Copyright: Scott van Gott 2004-02-01

Nuž, je to pěkné. Jestli bych měl poukázat na konkrétní verše, které bys dokázala napsat ještě líp, pak bych asi hodil šipku na " Ten osamělých poutí věčný král" , možná " A nadějí milencům lhát" , i když to je hodně subjektivní pocit. U toho prvního řádku (Ten osamělý...) tam ten konec neštimuje, pro mě, úplně zvukově s tím veršem, ke kterému se váže - prohrál x král je trochu jiné než třeba hrál x král. Alespoň tady mě to, ukradenými slovy řečeno (pardon V.M.), šustí.

Potom mi jazykově trochu hapruje ten rým z konce " Už teď se z toho mé tiché nebe mrazí" Tam by to pro mě bylo logičtější buď - Už teď mě z toho, mé tiché nebe, mrazí nebo spíš Už teď tě z toho mé tiché nebe mrazí - to jsem moc nepochopil - myslím jazykově, myšlenkově jo (doufám:)

Jinak se mi vůbec na těch textech líbí, že se nebojíš být nová a "drzá", to třeba já jsem kolikrát tak uhlazený, až to ten "delete" nebo koš potom musí rozpalovat. Drzost, která má poetiku, to je to cenné - teda mimojiné. Jednou mi napsal Vlasta Redl - je to pěkně napsáno, kdyby to tak bylo konkrétnější, drzejší...Nač tahat řádky, což už tu byly a když už, tak ať to má styl a třeba nový význam. I když v konečném důsledku u písně záleží strašně moc na interpretaci. Tuhle jsem slyšel Richarda Krajča, který říkal : "Když zazpívá Mám tě rád Filip Topol, přeběhne mi mráz po zádech - Když to samé udělají HOlki, jde na mě průjem". Zdá se mi, že to vystihl.

Jinak se i na tomto textu dá ta forma ještě vypilovat, aby to bylo pro zhudebnění jednoduší. To jen aby se tu moc nechválilo:)