Koření

[Jakub Fišer]

Jsi zpátky
na našem břehu oceánu
nahá Rusalko
voníš po vanilce
mníšku a tymiánu
závoru oregánu
tvé rty
sládnou
badyánovou chutí
cukrem z Budapeště
toužíš po obejmutí
s očima od rosy a jinovatky
od zmrzlého deště
od snížku co vřasách se ti
rozpustil
miláčku z koření
mám dát ti znamení
že jsem už dávno odpustil

[Tomáš]

Ahnóój.Tohle tvoje koření Kubo, mně velmi zavonělo, a to hned po prvním čtení. Nevím jestli jsi to takhle zamýšlel, ale na mě to koření ve spojení s návratem odkudsi a s odpuštěním v závěru působí jako příběh skutečné lásky. Libí se mi to.

[Jakub Fišer]

Ahoj Tomáši, děkuju za pochvalu. Nejsem na ně zvyklý: MOžná je ten text dobrý protože se skutečně jedně o příběh skutečné lásky.