Ohnivé řešení

[Jarmila Týnkova]

Tělo mi hoří na hranici
a duše stoupá z popela
prý zapálili kouzelnici
špitaly babky zvesela.
Jsem kouzelnice okouzlená
ten lektvar má tvé jméno
to pro tebe má lásko věrná
mé tělo upáleno.
I duše hoří jenže zdá se
v jiných dimenzích
a rada vládě?
Kdo přeje lásce
ušetří na penzích.

[Jarda Síbrt]

Ahoj Hrochoušku. Když to sem vkládáš, tak zřejmě stojíš o nějaký názor. Mé výtky budou pohříchu asi stále stejné. Ale neboj, já to řeknu jen jednou a pak už přestanu zlobit ;o)

Vezmu to popořadě (vždy s poznámkou, čeho se to týká).

forma: Myslím si, že pokud si autor zvolí nějakou formu, měl by jí dodržovat. (Koneckonců si jí vybírá sám a dobrovolně.) Co tím míním. Rýmuješ-li, rýmuj důsledně, zvolíš-li rytmus, dodržuj ho. Rytmus se dá jednoduše spočítat podle slabik, měly by sedět i přízvuky. Rýmování je možné odkoukat od mistrů – Suchý, Dědeček, Kryl, Mládek, Plíhal,…

obsah: Slovo zvesela je takové dost specifické. S vypětím sil si dokážu představit, že někdo zvesela špitá, ale už si nedokážu představit, že zvesela špitají babky zprávu o tom, že někoho upálili. Narychlo mi napadá třeba: „šeptá lid cestou z kostela“ (není to ideální, je to jen příklad).
A ještě postřeh k času – tělo hoří v přítomném čase, ale babky špitaly v minulém…

obsah: Pak najdenou mluvíš o lektvaru, který nebyl dříve zmíněn. Zní to divně. Asi to souvisí s tím okouzlená (tedy patrně lektvarem), ale když báseň uslyší nějaký posluchač (neuvidí jí napsanou), asi se v tom ztratí.

forma: Okouzlená x věrná není plnohodnotný rým. To je škoda. Vždy když se něco hezky rýmuje a pak přijde takové nedotažené místo, celá báseň se zbortí.

forma: V posledním čtyřverší se změní rytmus. Toho si nikdo nemůže nevšimnout. Zatahá to za uši a tady musíš přesně vědět, zda to chceš, nebo ne! Dá se to použít jako efekt, aby posluchači zpozorněli před tím, než přijde pointa, ale taky se to může vymstít - opět to rozboří pravidelnou strukturu.

obsah: A nakonec. Pointa by měla být jednoznačná, tak aby jí každý pochopil ihned. Ať už je cílem, aby se zasmál, nebo mu má přeběhnout mráz po zádech, nesmí nikoho nechat na pochybách, zvlášť když je použito formy, kde do sebe všechno pravidelně zapadá. Zkrátka jako poslední rána na buben. Tady se mohu domnívat, ale obávám se, že jsem nepochopil, který z možných výkladů… zkrátka „co tím chtěl básník říci“.

Myslím, že když si s tím člověk pohraje, napíše sice místo 3 básní za den jednu báseň za tři dny, ale rozhodně to není na škodu.

Mňo, a když jsem si s tím dal tu práci, kéž to není pochopeno jako marnotratné nafoukané rýpání, ale snaha o posun někam dál a výš :o)))

Měj se báječně a PIŠ!!! Těším se na Tvůj další příspěvek!

[Jarmila Týnkova]

No páni, to abych to honem předělala, když sis s tím čtením dal takovou práci....polepším se fakt....díky