Textová dílna u Slávka Janouška

Jarní řeka

autorka Radka Bzonková

Roztříštěná řeka jsem
A těžká stékám
Do břehů objetí
Touží mě ztišit
Zpěvem svým náruč břehů ničím!


Poslední ledy, sněhy
Na zemi fleky něhy
Rozpuklé dlaně jara
Líbám udýchaná

Udolím protékám
Hlas svůj si rozdírám
O hroty kamenů
Valím se dál
Křik je mi ozvěnou, není se čeho bát!


Ústí snad daleko je
A bolest hluboká
Mé tělo masy vod
Kaj se a hraj
Vyzpívej, hledej svůj harmonický ráj!


Zmizely ledy, sněhy
Obrovské fleky něhy
Má věčná ústa jara
Vzkříšením zadýchaná

Tak si tak v půlnočním tichu pročítám příspěvky, na které se zatím nezareagovalo, a zjištuju, že mi tenhle čas nějak prospívá, protože věci, které jsem před tím nechápal, mi najednou přijdou celkem srozumitelné. A proto najednou vidím v tomto textu příběh a dokážu "lokalizovat". To zní divně, co? Dobrá báseň, zdá se mi. Úplná průzračnost tam není, ale o tu vy asi zas až tolik nestojíte. Docela by mě zajímal nějaký jednoduše pojatý text z Radčiny dílny.

Tak já ti (a všem ostatním) tam teda jeden jednoduchý (asi ten nejjednodušší, ale snad ne vyloženě blbý) pinknu. Jmenuje se "Naše rána". Má to děj a je to naprosto veselá písnička (jediná)