V kavárně

Cácorka · Příspěvek od **Cácorka** » 6. 3. 2006, 15:40

Seš tu se mnou, jsem tu s tebou,
srdce hoří, ruce zebou,
seš tu se mnou, jsem tu s tebou,
tiše ukrajujem čas.

Až mi zmizíš kdesi v davu,
dám si rum a černou kávu,
až mi zmizíš kdesi v davu,
život můj ať vezme ďas.

Zatím…
seš tu se mnou, jsem tu s tebou,
srdce hoří, ruce zebou,
seš tu se mnou, jsem tu s tebou,
tiše ukrajujem čas.

Až mi zmizíš za náš plůtek,
zavřu krám, vyvěsím smutek,
až mi zmizíš za náš plůtek,
nic už nezachrání nás.

Seš tu se mnou –
jsem tu s tebou -
ruce hoří –
srdce zebou -
už se zvedáš –
a já s tebou –
převrhnul´s mě –
letím –
křáááp!

Mirek Pátek · Příspěvek od **Mirek Pátek** » 6. 3. 2006, 20:32

To je v předjaří nějaká epidemie nebo co?
Ronnie se rozchází ve vinárně, viz
viewtopic.php?t=705
Cácorka zase v kavárně...

Kdybych to psal já, spojil bych prvek opakování prvního řádku s prvkem jeho variace a přidal pátý řádek - třeba takhle:

Seš tu se mnou, jsem tu s tebou,
srdce hoří, ruce zebou,
Seš tu se mnou, s tebou tu sem
každý pod svým hubertusem
tiše ukrajujem čas.

Až mi zmizíš kdesi v davu,
dám si rum a černou kávu,
až mi zmizíš v davu kdesi,
prokleju tě, ať jsi kde jsi
život můj ať vezme ďas.

Cácorka · Příspěvek od **Cácorka** » 6. 3. 2006, 21:01

Jé Mirku, díky za reakci.
Tvoje rýmové nápady jsou určitě zajímavé. Jen by trochu změnily význam této mojí ptákovinky. Nejde o klasické rande holky s klukem - tedy aspoň do posledního verše ne... Průběžně to tak má samozřejmě vypadat - proto všechny ty klišé - ale doufala jsem, že ze závěru je jasné, že JÁ, coby šálek vlastně celou dobu jen tak pozoruju úplně cizího kluka, jak ze mě pije (třeba čaj) a hřeje si zmrzlé ruce - a protože se mi líbí, je mi smutno z toho, že za chvíli odejde. Na závěr mě svou nemotorností převrhne a rozbije, takže mám vlastně po problému.... Není to z textu jasné? - pak to asi moc dobře napsaný není...

Faktem je, že Křáááp se moc nerýmuje na čas, ďas a nás.... ale zatím jsem nic trefnejšího nevymyslela.

Příspěvek od **Jarda Síbrt** » 6. 3. 2006, 21:23

Ahoj Cácorko,
docela hravá miniatura. Jen se přiznám, že jsem také přemýšlel nad významem toho křáááp na konci, které mi nedávalo smysl. Potřeboval jsem až Tvé vysvětlení, abych se utvrdil, že vskutku nejde o dívku. (To by byl docela hustej konec - holt my muži jsme někteří nemotorní a cyničtí burani. Kolikrát si ani nevšimneme pohledné dívky, která proti nám v kavárně sedí a zaujatě na nás kouká. Když dopijem to svý kafe, tak jí klidně porazíme a křááách, ona si rozbije hlavu o dlažbu... Navíc si vo to vlastně řekla, že jo: "Život můj ať vezme ďas" :)))))))))))))))

Ne, vážně. Asi by to chtělo ještě nějakým prvkem naznačit, že jde o šálek. Podle mě tam mate hlavě ta míra svobody té neživé věci: zavřu krám, vyvěsím smutek apod. Bez znalosti souvislostí tu ty fráze fungují spíš opačně... :(

Ale ta hravost mě těší!

J.

Příspěvek od **Kuba Horák** » 6. 3. 2006, 22:02

S tím vysvětlením se mi to líbí mnohem víc...a taky si říkám, proč mě to třeba ani na okamžik nenapadlo-)

Co takhle - zaleje mne suchý smutek (asi blbost, ale to zaleje mne smutek se možná k šálku a personifikaci hodí)

Próka · Příspěvek od **Próka** » 7. 3. 2006, 00:01

Ahoj Cácorko,

ač nerada, musím se přihlásit k těm, kteří to bez tvého vysvětlení nepochopili. Citoslovce křáp jsem brala jako hezkou zkratku pro rozbitý vztah, takže pro naznačení, že jde o šálek, je to asi málo. Určitě by stálo za to pohrát si s tím, Kubův nápad je pěkný, ale jestli to bude stačit, nevím. Přeju ti, aby se ti povedlo najít tu přesnou míru náznaku, která posluchače přivede ke kýženému úsměvnému rozuzlení.

Zdravím
Próka

Cácorka · Příspěvek od **Cácorka** » 7. 3. 2006, 00:30

Ahojky všem a díky za reakce. Je to pravdu nedotažená ptákovinka. Jen takový okamžitý nápad, o kterém jsem zatím ještě moc nepřemýšlela. A koukám, že jsem měla…
Myslela jsem, že právě slovo křáp je tím slovem, které uvádí na pravou míru, že nejde o holku ale o šálek a abych řekla pravdu, myslela jsem na to už při tom převrhnutí, ale faktem je (což jsem si naopak neuvědomila), že převrhnout se dá i židle s holkou a vůbec že lidi si dokážou představit kdeco. Jardův výklad o rozbité hlavě o dlaždice mě pobavil, ale uvědomte si, hoši, že já su přece jen jemná děva...

(Próka jistě chápe)
Kubův obrat "zaleje mne suchý smutek" si schovám, ale... zkusím ještě (konečně) popřemýšlet.... a víc to "zhrnečkovatět". Když to teda VŮBEC NIKOHO NENAPADLO

- asi to bude chtít (aby to k něčemu bylo) ještě mnohem radikálnější změny.
Takže díky.

Mirek Pátek · Příspěvek od **Mirek Pátek** » 7. 3. 2006, 07:46

Cácorko, fakt jsem to nepochopil, ale téma je to moc pěkné.
Tady je moje zpracování:

Sklenice

Poznali jsme se nedávno,
já nesla jsem se kavárnou.
Mohli se minout bezmála,
ne ty mě, já tě vybrala.

Po chvíli vzals mě do dlaní,
tvá tvář se ke mně naklání.
Když políbils mě poprvé,
rty měl jsi bledé, bez krve.

Pak rozehřál ses docela
a já jsem tohle nechtěla.
Udržet mě je nesnadné,
mé nitro brzy vychladne.

Jednou ta vřelost zmizí snad.
Ty přestaneš mě objímat
a moje krása ozdobí
jenom špinavé nádobí.

Mirek

Lada · Příspěvek od **Lada** » 7. 3. 2006, 08:33

Milá Cácorko,
hned takhle po ránu tě potěším - já jsem to "křáp" pochopila napoprvé i bez tvého vysvětlení, takže nezoufej. Ostatní ale mají pravdu, v celém zbytku textu vlastně mateš a mně osobně se ani ta klišé nezdají zase takovým přínosem, aspoň to tebou/zebou, prosím, vyměň. Přes to všechno se mi text líbí :)
Ahoj, Lada

Denny · Příspěvek od **Denny** » 7. 3. 2006, 16:56

Nenech se vykolejit bandou amatérských kritiků

Ivo Cicvárek · Příspěvek od **Ivo Cicvárek** » 8. 3. 2006, 10:46

Já pochopil pointu i bez vysvětlení, heč:)))

Cácorka · Příspěvek od **Cácorka** » 8. 3. 2006, 11:35

Čau všichni,
díky za reakce. Nesdílím postoj - nevadí, že nikdo nechápe, o čem píšu, hlavně, že to chápu já - takže se jen tak nevzdám (i když zajímavé bude jistě přesvědčit někoho, kdo už zná příběh "s vysvětlením", že ponovu už je to jasné i bez něj.)

Už druhý týden bojuju o přežití (horečky kolem 39°C a totální NIC prolínající se s návalem práce,která nepočká...), takže až se z toho vylížu (Kubo, jak to, že tu není smajlík s vyplazeným jazykem?)... jsem tu zpátky.
Cácorka

Lucka Minaříková

Ač jsem jindy docela nechápavá, tak tohle mi došlo taky hned bez vysvětlení - tak to asi bude tak půl na půl. Mě se tam právě líbilo to, že to není až do poslední chvíle jasný, o čem to je